číslo 47/2001
vychází 12. listopadu

Rozhlasová publicistika

TVÁŘ ZA MIKROFONEM

Vaše cesta k mikrofonu?
Byla téměř přímá. Od dětství jsem se věnovala recitaci a v pubertě se zrodil nápad stát se novinářkou. Proto jsem po absolvování gymnázia vystudovala Strojní fakultu Západočeské univerzity. A protože jsem chtěla být novinářkou rozhlasovou, nastoupila jsem po promoci nejdříve do novin a poté spolupracovala s Českou televizí. Vysněné dveře rozhlasu se mi otevřely teprve v červnu 1996. Od té doby jsem se v Českém rozhlase Plzeň věnovala ekologii, komunální politice i kultuře, moderovala nejrůznější pořady a neminuly mě ani zprávy. V současné době jsem vedoucí zpravodajské redakce, což je tým patnácti výborných novinářů a skvělých lidí. Kromě toho i nadále alespoň občas vyrazím s mikrofonem do terénu, o něco častěji dělám zprávy nebo moderuji živě vysílaný diskusní pořad Co vy na to?

Vaše rozhlasová "nej"?
NEJbáječnější pocit mám z příspěvku, který je dobrý zvukově i obsahově a následně na něj zaznamenám ohlas posluchačů. NEJvíc mi zvedají hladinu adrenalinu poslední minuty před začátkem pořadu, do kterého musím zkompletovat několik příspěvků a připravit texty pro moderátory - a obojí někde vázne. NEJvíc mě naštve zodpovědný úředník či představitel, od něhož potřebuji důležité vyjádření, on je odmítne a následně se zlobí, že prostor ve vysílání dostali jen jeho protivníci. NEJoblíbenějšího politika mít nesmím, stejně jako NEJoblíbenějšího podřízeného. Ale na rozhlasu je NEJskvělejší to, že vám skrze sdělovaný zvuk přináší kompletní informace - ovšem na určitou část z nich musíte zapojit vlastní fantazii. Takže si i svého NEJoblíbenějšího redaktora můžete představovat docela jiného, než jaký ve skutečnosti je.

(reé)