Jak již víme, první gramodesky značky Ultraphon s českým repertoárem se objevily koncem roku 1929. Byly natáčené pražskými populárními umělci v berlínském nahrávacím studiu této původně holandské firmy za doprovodu studiového tanečního orchestru složeného z muzikantů z celé Evropy (i několika amerických sólistů), který dirigoval F. A. Tichý. Vzhledem k tomu, že první české snímky uvítalo obecenstvo celkem příznivě, další nahrávky již byly pořizovány dojíždějícími německými techniky na mobilním nahrávacím zařízení v Praze v nahrávacím studiu v Národním domě na Vinohradech, zapůjčovaným gramofonovou firmou Odeon. Zároveň přistoupil český licenční uživatel značky Ultraphon, kterým byla obchodní společnost elektrickými, optickými a akustickými přístroji Ravitas, urychleně k výstavbě vlastní lisovny a nahrávacího studia v pronajatém objektu v Praze-Holešovicích. První nahrávání zde proběhlo asi v srpnu či září roku 1931.

V prvních dvou letech existence českých snímků na značce Ultraphon bojovala firma Ravitas o přízeň zákazníků víceméně pouze kopírováním běžného repertoáru dalších gramofonových firem, které tehdy lisovaly gramodesky s českým programem. V silné konkurenci se držela se střídavými úspěchy, postupně se jí ale podařilo přetáhnout některé z nejoblíbenějších českých orchestrů a zpěváků. Od roku 1930 pro ni začal nahrávat mimo jiné orchestr Jaroslava Ježka s Voskovcem a Werichem (setrvali u této značky až do roku 1938).

S již vlastním "jazzovým" orchestrem začal pro Ultraphon nahrávat F. A. Tichý (jeho služby využívaly také mj. firmy Kristall a Esta) a hodně snímků pro tuto značku v letech 1930-1931 natočila i velice populární Benešova dechová hudba (dříve či současně nahrávala hlavně pro značky Columbia, Kristall a Parlophon). Zpěv obstarávali především Antonín Holzinger, Jára Pospíšil (ten se později stal firemním zpěvákem této značky), Vlado Klemens či František Kreuzmann. Od značky HMV přešel k Ultraphonu již v roce 1930 také profesor Skupa se svými postavičkami Spejbla, Hurvínka a Máničky.

České nahrávky, které vyšly v roce 1931 na značce Ultraphon, jsou ohraničeny zhruba objednacími čísly 10190-10369 (netýká se zvláštní řady objednacích čísel 12000, která byla vyhrazena pro česky, bělorusky, hebrejsky, dánsky, německy, francouzsky, maďarsky, lužickosrbsky, anglicky a bernským dialektem zpívané snímky dětského Sboru Bakulových zpěváčků).

Mezi nahrávkami populárních umělců najdeme první snímky, které pro tuto značku natočila revuální hvězda smíchovské Arény Máňa Hanková (Kluci, hledám kapitána), oblíbený pražský komik Fanda Mrázek (Jsou vojáci děti malovaný), Pěvecké sdružení Kocourkovských učitelů (Svatba na slonech), nebo trampský sbor Staří kamarádi (Dívka z prérie). Jazzový orchestr Járy Beneše natočil pro Ultraphon několik verzí písniček z filmu On a jeho sestra a řadu snímků zde má také Kmochova kapela kolínská s dirigentem Al. Vlasákem.

Počínaje objednacím číslem 10301 - tedy asi od srpna roku 1931 - začal pro značku Ultraphon natáčet také orchestr R. A. Dvorského, který k této firmě přešel od konkurenční značky Esta. Jako své dva první snímky zde Dvorský nahrál se svými Melody Boys písně Hvězdička a Je v dáli touha má. O pár týdnů později vyšla v provedení tohoto orchestru nesmrtelná Cikánka autora Karla Vacka. R. A. Dvorský natočil pro značku Ultraphon v následujících téměř patnácti letech několik set gramodesek.

Současně s R. A. Dvorským odešel k Ultraphonu od firmy Esta také orchestr Cink a Schwarz pod vedením kapelníka a houslisty Františka Cinka, který v roce 1925 založil známý kvartet Melody Makers (s osudy tohoto hudebníka jsme se před časem seznámili). Na rozdíl od orchestru R. A. Dvorského ovšem Cinkův soubor natočil pro Ultraphon jen velice málo snímků. V roce 1931 na Ultraphon poprvé nahrávalo také dívčí Bajo trio.

V rámci ozvěn kabaretu Červená sedma, prezentovaných tehdy v pravidelných pásmech Československého Radiojournalu, nazpíval jeho někdejší umělecký vedoucí dr. Jiří Červený za doprovodu Orchestru Červené sedmy (= R. A. Dvorského) své písničky Letecká a O nezdárném studentovi, bývalý člen tohoto kabaretu Sláva Grossmann foxtrot Já se v lásce vyznám a šanson Ivo Rubina Filosofie o bleše. Další bývalý člen tohoto kabaretního sdružení Ruda Jílovský nazpíval ve stejné sérii nahrávek šansony dr. Červeného Písnička z mládí (na slova Eduarda Basse) a Naše svatební (na slova Fráni Šrámka). Jako zpěváci populárních písni debutovali na značce Ultraphon také herci Hugo Haas, Jindřich Plachta a Zdeněk Štěpánek melodiemi z filmu Obrácení Ferdyše Pištory. Na těchto snímcích s nimi hrál Fred Fredoly Band, což byl jazzový orchestr, který provázel na zájezdech po Evropě Josefinu Bakerovou.

Gramodesky Ultraphon o průměru 25 cm se švestkově modrou etiketou se v roce 1931 prodávaly za 25 Kč. Červená etiketa byla zpočátku vyhrazena především interpretům vážné hudby a operního zpěvu - tyto gramodesky stály 36 Kč a jako první české snímky zde vyšly nahrávky písní v podání basisty Pavla Ludikara, v letech 1926-1935 člena Metropolitní opery v New Yorku.

Jak se brzy ukázalo, obrovský úspěch ultraphonské verze Cikánky vlastně definitivně odpomohl společnosti Ravitas od dluhů, které jí vznikly v polovině roku 1931. Tehdy totiž převzala veškerý majetek německého Ultraphonu v ČSR v ceně 1 milionu Kč a tuto částku musela splácet původnímu holandskému majiteli této značky. Koncem roku 1931 bylo jmění společnosti Ravitas dokonce navýšeno na 300 000 Kč.

O osudech této gramofonové firmy v dalších letech si povíme zase někdy jindy.