Příběhy zpravidla mírně nekňubovitých, ne-li přímo smolařských gangsteříků, spíše jen přičmuďujících u velkých akcí, než že by je výslovně iniciovali, ovládly evropské kinematografie. Viděli jsme např. anglické ukázky a zdá se, že též Dánsko nalezlo zálibu v těchto rádoby provokujících historkách. Řadí se mezi ně i snímek Blikající světla, natočený Andreasem Thomasem Jensenem - tohoto tvůrce si možná pamatujeme jako scenáristu filmů Mifune a V Číně jedí psy.

Blikajícím světlům vévodí čtveřice drobných kodaňských loupežníčků, kteří mají na svědomí lecjakou násilnost či dokonce vraždu, ale přesto žijí v jakémsi životním provizoriu. Teprve když podlehnou pokušení a ponechají si kufr plný peněz, který měli odevzdat gangsterskému bossovi, vše se změní. Skryjí se kdesi na venkově, chystajíce se odjet ze země a užívat si pak v nějakém letovisku sladkého života.

Režisér sice vedlejší postavy obklopující ústřední čtyřlístek (jak z podsvětí, tak venkovanů, mezi nimiž se hrdinové při svém útěku ocitají) pojednal v nárysech notně zjednodušujících či dokonce karikujících, avšak protagonisty samotné líčí výstižně a přesně. I herci se Sorenem Pilmarkem a Madsem Mikkelsonem v čele postihli omezený duchovní rozměr svých hrdinů, sníženou zdrženlivost, sklon k afektovanému jednání. Mohli se samozřejmě opřít o nosný scenáristický základ, z banálních rozmluv a přízemních starostí vytěžili významotvorný rozměr. Avšak navíc přidali přesné tělesné akcenty, přesně odlišili zvláště pohybovou a gestickou rovinu jednotlivých osobností, ale též akcentovali detailní průhledy na výraz obličeje. I mimické proměny, ať již plynuly téměř okázale, či se skryly do nepatrných záškubů tváře, prozrazovaly každé hnutí mysli.

Hrdinové vyprávění se totiž usadili v odlehlé zřícenině, kde prvotní úmysl setrvat zde jen dočasně postupně ústí v touhu konečně si zařídit vlastní existenci. Šéf skupiny, málomluvný Torklid, se plně pohrouží do myšlenky vybudovat zde hostinec, a přesvědčí o tom i své druhy. Ačkoli někteří podléhají touze prchnout (ať již naštváni šéfovým "sekýrováním", či milostným vzplanutím), posléze se pokorně vracejí, vědomi si, že jiné zázemí stejně nemají. Záhy s nimi souzní i dva bizarní místní "týpky", farmář-lovec i věčně podnapilý doktor. Vlastně jen jejich zásluhou vyváznou ze smrtelného ohrožení všeho schopnými gangstery, krajně rozezlenými ze ztráty peněz.

Blikající světla je film odvedený na přijatelné řemeslné úrovni, omezil i pohledy na krvavé násilnosti. Na druhé straně musím doznat, že kromě "dobře odvyprávěné historky" se nedočkáme ničeho jiného. Režisér se soustředí na sofistikovaný gangsterský příběh se vcelku sympatickými hrdiny. Chce diváka po necelé dvě hodiny bavit mnohdy bizarními či dokonce paradoxními situacemi - a docela se mu to daří.