Úterý 20. 11. 2001 Český rozhlas 2 - PRAHA - 0.04 hodin

Co se v Praze dělo po veřejné schůzi ve Svatováclavských lázních dne 11. 3. 1848, je z historie dobře známo. Svatodušní bouře se odehrávaly i přímo před muzeem, když zemský velitel generál kníže Alfred Winischgrätz přikázal vyklidit hlavní trasu mezi velitelstvím z Prašné brány a řetězovým mostem na Malou Stranu, tedy dnešní ulici Na Příkopě a Národní. Útok začal od Prašné brány. Střelba z děl kartáčovými náboji a útoky granátníků na bodák brzy smetly slabé barikády, které na Příkopě neměly čas vyrůst a jejichž budovatelé se neměli čím vyzbrojit. - V Meteoru nahlížíme do knihy Karla Sklenáře Příběh Národního muzea. Střílelo se i z oken a není divu, že vojsko se obrátilo proti domům, tím spíše pak i proti muzeu jako symbolu českého národního hnutí jara 1848. Do muzea nejprve utekli zranění a další lidé ze srážky v Celetné a zahradou pokračovali do Nekázanky. Další vývoj byl poměrně typický pro podobné historické situace. Mnozí věřili, že vymoženosti revolučního roku nelze zvrátit. Cílem vlády byl však návrat k starým poměrům. V první řadě bylo třeba odstavit ty, kdo stáli v čele událostí a nebyli postižitelní soudně, a nahradit je osobami ochotnými spolupracovat ve vládní (policejní) režii buď z obavy o osud národních institucí, nebo jen o sebe. Ve čtvrtém roce od potlačení revoluce, po čistkách v tisku (Havlíčkova deportace do Brixenu) a na univerzitě postoupila normalizace natolik, že brzy musela dosáhnout i na poslední významný výstup předbřeznového národního ducha a národních nadějí - muzeum...