Judaismus je píseň, praví rabín Josy Eisenberg, a podobně jako všechny písně slučuje slovo s melodií. Z přísně teologického a religiózního hlediska je zřejmé, že lidé hledají vždy především slovo, ať už je to božské slovo jako výraz Písma, nebo bystré komentáře mistrů, rabínů nebo filozofů. Nicméně jiná je situace v případě modlitby, jejíž text je z duchovního zřetele dostatečně bohatý. V tomto okamžiku se již blížíme k projevům později prezentovaným jako synagogální zpěv, jehož zrod klade historie do doby Mojžíšovy. Tehdy, když Mojžíš sděloval svému lidu Boží zákony přinesené z hory Sinaj, vedl s ním rytmizovaný dialog, jenž dostal později i melodickou linii a stal se zpěvem. Při obřadech obětování v jeruzalémském chrámu doprovázel přednášené modlitby sbor chrámových zpěváků-levitů a po jeho zboření se kultovní i společenské dění přeneslo do modliteben - synagog. A protože je vědomí židovských vůdců založeno na poznání, že hudba a zpěv jsou nejpůsobivějšími prostředky ke spojení duše s Bohem, ozývá se obojí v citově vypjaté a intuitivní podobě v synagogách dodnes. Pražský vrchní kantor dnes již zaniklé Cikánovy synagogy Angelus či Anselmus Popper byl otcem Davida, který rodinné jméno proslavil jako violoncellista a skladatel. Velký německý dirigent Hans von Bülow dopomohl talentovanému pražskému hudebníkovi k postu prvního koncertního mistra Vídeňské dvorní opery, poté hrál Popper v Hellsmebergerově kvartetu a nakonec působil jako profesor na Královské zemské hudební akademii v Budapešti. Jeho dílo a památku oživil violoncellista Jiří Hošek, vedle koncertních pódií i na profilovém kompaktním disku.