V čem byla podstata katastrofy symbolizované Bílou horou, která je vnímána jako přerušení kontinuity českých dějin? Nejjednodušeji řečeno, vítězství Habsburků znamenalo destrukci tehdy existujícího politického národa (skládajícího se, jak víme, z pánů, rytířů a měšťanů), který utvářel a uchovával českou kulturu a identitu. To, co zůstalo z prvních dvou stavů, byla úzká a formalizovaná vrstva aristokracie, posílená církevní hierarchií a do značné míry odcizená společnosti. Habsburkové tuto aristokracii možná nevytvořili, ale jistě usnadnili proces jejího utváření a stabilizovali ji. Propast, která vznikla mezi touto šlechtou a převážnou částí národa, způsobila, že národ byl zbaven vůdců. Bylo to dramatické přerušení dosud existujícího modelu, který fungoval rovněž v Polsku a v Uhrách, a mělo to dlouhodobé následky. Habsburská politika vycházela z principu, že vzbouřená země ztrácí všechna svá dosavadní práva... Nelze však nadále bez výhrad přijímat interpretaci, že období po Bílé hoře bylo pro Čechy "temnem", kdy ztratily své náboženství, jazyk a dokonce identitu. - Potud americký historik polského původu, univ. prof. Wandycz ve svém srovnávacím výkladu dějin státu polského, českého a uherského (Piotr S. Wandycz: Střední Evropa v dějinách, Praha, 1998, s. 90). Právě na tuto knihu z nakladatelství Academia se mohou těšit pisatelé deseti nejlepších dopisů k cyklu Světla a stíny baroka, odeslaných do konce října, jimiž zčásti přispěli i do této poslední besedy. A v úterním Magazínu o programu (Vltava 27. 11. od 17.45) pak zveřejníme nejen jména těch, kdo tuto knižní pozornost dostanou, ale od dr. Jiřího Mikulce uslyšíte též odpovědi na poslední výběr z vašich otázek a názorů.