TÉMA
TÝDNE
Petr Nováček, Ivan Hoffman, Český rozhlas 1 -
Radiožurnál
Dobrá zpráva
Protože my se snažíme vstoupit do Evropské unie a
nikoli ona k nám, jeden by očekával, že bychom měli mít radost z toho, když jsme od
její "vlády" obdrželi minulé úterý docela pěkné vysvědčení. Byť v
České republice přetrvávají podle Evropské komise některé "politováníhodné
nedostatky", celkové vyznění její letošní hodnotící zprávy je oproti loňsku
příznivější. Miloš Zeman hodnocením Bruselu potěšen byl a zprávu po
předběžném prozkoumání označil za kvalitní. "Zvláště oceňuji nenápadnou
větu, že naše země má fungující tržní ekonomiku," dodal premiér. V minulém
roce nás Evropská komise toliko "považovala" za zemi s fungující tržní
ekonomikou. Komu se to snad zdá téměř jedno a totéž, nechť si připomene, že ono
"považování" nás loni mezi kandidátskými zeměmi odsunulo až za Polsko a
Estonsko. Privatizace zbývajících státních podílů v bankách, návrat ČR k
hospodářskému růstu, rychlejší zvyšování produktivity práce než mezd či
"legislativní smršť" iniciovaná Zemanovou vládou kvůli harmonizaci našich
zákonů s právem EU přivedly Brusel k závěru, že jsme udělali pokrok a zasloužíme
si povzbuzení. Nicméně jak poznamenal francouzský politolog Jaques Rupnik,
opatrnější a zdvořilejší formulace v letošní hodnotící zprávě Evropské komise
mohou být dány i tím, že už jsme se Unii hodně přiblížili a ona nechce na jedné
straně znepokojovat veřejné mínění členských států, že se tam dostanou země
nepřipravené, a na druhé straně nechce znepokojovat ani veřejné mínění v zemích
kandidátských. Jaques Rupnik dobře zná české poměry a měl by vědět, že pokud
jde o znepokojování, vystačíme si sami. Prim v této dovednosti má naše národně
zapálená ODS, znepokojená už - jak ona to vidí - socialisticko-federalistickou
vizáží dnešní Evropské unie. Nedivme se, že předseda strany s tak principiálním
vztahem k EU nebyl s hodnotící zprávou Evropské komise příliš spokojen a označil
ji za směs technického dokumentu a politického poselství s velkým množstvím
nepodstatných detailů. Zejména jej znepokojila bruselská kritika týkající se toho,
že ČR dosud nemá zákon o státní službě. "Já při své nejbujnější
fantazii dosud nechápu, proč Evropská unie tolik zdůrazňuje právě tento zákon.
Myslím, že to je naprosté neporozumění naší situaci," řekl Václav Klaus.
Minulou středu v poledních Ozvěnách dne na Radiožurnálu k tomu dodal, že je pro
vytvoření nezávislé, apolitické státní správy, ale že u nás byl a je spor o to,
zdali je možné přijmout od první vteřiny definitivu a "odloupnout" státní
úředníky od jakýchkoli změn. S tímto problémem si před lety neporadila jeho vláda
a podle Václava Klause nestačí do voleb schválit vládní návrh příslušného
zákona ani dnešní parlament. Předseda ODS a Poslanecké sněmovny má pravdu, že pro
státní službu není v EU - jak také řekl v dotyčných Ozvěnách dne -
"žádné kopyto". V Rakousku a Německu mají definitivu, v jiných zemích
mají jiné kariérní řády, avšak všude se snaží mít státní úředníky odborně
zdatné, loajální, nefluktuující, odolné vůči korupci a hlavně nezávislé na tom,
která partajní garnitura právě vládne. Když někdy před pěti lety ministři
Vodička a Ruml první návrh zákona o státní službě Klausově vládě předkládali
a ta jej pak zamítla, myslely všechny vládní strany spíše na to, jak ministerstva a
další státní úřady svými lidmi doobsadit, než jak státní správu odpolitizovat.
Vláda ČSSD sice má zákon o státní službě ve svém programu, leč jeho přijetí by
po příštích volbách zkomplikovalo případné "čištění stájí", a
nejspíše právě proto to parlament, jak předvídá Václav Klaus, opět nestihne. Pro
podobný "národní svéráz" nebudou mít však v Evropské unii pochopení,
tak jako je nemají pro náš stávající systém zadávání veřejných zakázek, pro
nakládání s penězi ze strukturálních fondů EU, pro dosud nedostatečné fungování
rozmanitých kontrolních mechanismů či neuspokojivě garantovanou nezávislost
centrální banky. V detailech jistě s Evropskou unií leccos "uhádáme":
místopředseda ODS, její stínový ministr zahraničí a poslanec Jan Zahradil či
někdo jiný určitě Brusel přesvědčí, že obchod se ženami a s dětmi, jenž se
nám v hodnotící zprávě otlouká o hlavu, nepatří k nejrozvinutějším komerčním
činnostem v ČR. Že ale soudy mají soudit rychle a kvalitně, že právo má být
vymahatelné, že korupci se musí účinně čelit, samospráva že musí být vybavena
nejen kompetencemi, nýbrž i finančními zdroji a že strany a stát nejsou jedno a
totéž, o tom s námi v Bruselu besedu nepovedou. O axiomech se ani v demokracii
nediskutuje, ty prostě platí.
Železný v cele
Je tomu už dvanáct let, co jsme se
rozloučili s komunistickým režimem, ale kdo v něm prožil většinu života,
některých stereotypů se obtížně zbavuje podnes. Tak například platilo, že být
mocným znamená být nepostižitelným, anebo že přízeň politiků je důležitější
než zákony. Snad právě vzpomínky, jak bývalo, jsou příčinou, že jsme si
(většina z nás) neuměli představit, že by Vladimír Železný mohl někdy
přenocovat v cele. O přízeň vlivných politiků neměl nouzi (aby také ne, když je
nechával mluvit k národu ve své televizi) a o jeho moci dostatečně vypovídala
bankovní konta a titul "mediální magnát". Přesto vyšetřovatel usoudil,
že obvinění z pokusu o porušování práv věřitele je dostatečným důvodem
umístit ho v cele předběžného zadržení. Být u nás jediná politická strana s
vedoucí úlohou ve společnosti, neskončil by Železný na nepohodlné pryčně. Také
by se ovšem předtím nestal televizním magnátem. Svobodná, otevřená společnost
nabízí nejen šance, ale také představuje riziko pro toho, kdo nikdy nemá dost a
neví, kdy přestat. Vladimír Železný je ten typ, který nerad prohrává, a dlouho to
vypadalo, že prohrát ani nemůže. Takových, kteří neradi prohrávají, je ale více.
Američané, kterým Železný vypálil rybník, přišli o nemalé peníze, ale něco jim
ještě zbylo na právníky. Když teď bude šéf Novy přemýšlet o tom, zda při svém
podnikání někde nepochybil, může zpětně analyzovat finanční operace a právní
kličky, anebo pátrat, zda neopomněl zavázat přízní někoho vlivného. Řečeno
zcela bez skrupulí, jednu chybu udělal určitě: Nepojistil své podnikání politickou
imunitou. Při svém vlivu a bohatství mohl být docela dobře už pár let nezávislým
senátorem. Připomeňme italského premiéra Berlusconiho či čerstvého newyorského
starostu Bloomberga. Ředitel Železný by neměl nouzi o hlasy voličů a ty by dnes pro
něj asi měly větší smysl než sledovanost a podíl Novy na reklamním trhu. Že by
poučení pro naše příští mediální magnáty? |