číslo 48/2001
vychází 19. listopadu

Rozhlasová publicistika

TVÁŘ ZA MIKROFONEM

Vaše cesta k mikrofonu?
Mikrofon je úžasná věc, pokud neřeknu rovnou, že se jedná o jeden z nejlepších vynálezů lidstva. - Co jiného dodá vaší osobnosti rozměr? I když je pravda, že tenkrát - myšleno v dětství - sehrálo na jedné z děčínských strání tutéž roli barevné švihadlo... Když jsem vzala do ruky jeden z jeho dřevěných konců, abych uvedla PÍSNIČKOVOU ŠOU, všechny děti ztichly a vyčkávavě ke mně upřely oči... A byla jsem chycena. Nejen že mi bylo od té doby svěřeno moderování všech akcí v ulici, ale kouzlo mozaiky slovních projevů a existence posluchačstva, které lze napínat, bavit i chlácholit, mne dovedlo na ochotnická divadelní prkna, do recitačních kroužků a také za školní katedru. Mezi oblažovanými diváky se posléze ocitli i mí synové, kteří v bezpečí postýlek sledovali proměny své matky - od budky v poli po princeznu s hvězdou na čele. Hvězdou za mikrofonem jsem se cítila až po promyšleném útoku na čerstvě vzniklé soukromé rádio - nevidouc okamžité reakce posluchačů, klidně jsem se mohla domnívat, že tak, jak mě baví na lidi promlouvat, tak je baví mě poslouchat. A protože možnosti posluchačů ve věci obrany proti moderátorovi jsou omezené, dovedla mě má vášeň až do veřejnoprávního média. Přemýšlím nad způsoby zkvalitnění své práce - snad kdyby mikrofon získal podobu dětského švihadla...

Vaše rozhlasová "nej"?
Těžko vybírat. Legrácky s kolegy, přebrepty a kanadské žertíky (kornout zmrzliny darovaný ve chvíli, kdy si musíte nasadit sluchátka a zapsat telefonní číslo právě inzerujícího posluchače), to Pan Mikrofon občas strpí. Při nenadálých a mimořádných situacích ho ale nesmíte zklamat, jinak se nedobře odmění.

(reé)