Autorská dvojice Voskovec a Werich se u nahrávání gramodesek poprvé pracovně sešla s Jaroslavem Ježkem, právě se vrátivším ze studijního pobytu v Paříži, v improvizovaném nahrávacím studiu firmy Parlophon v jedné pražské kavárně v říjnu roku 1929. Provázel na klavír jejich zpěv ve třech svých skladbách - Budete se smát, Tři strážníci a Skafandr fox, které V+W opatřili texty - jakož i ve dvou dalších jimi česky otextovaných písních na melodie amerických autorů: Některý den (v originále Some of these days) a To záleží na vás (It All Depends On You). Zde je ovšem třeba poznamenat, že vůbec poprvé se všichni tři autoři sešli již v květnu roku 1927, kdy společně dokonce složili písničku s názvem Pane duchovní pro skeč Růže z Jericha (později ji označili za pouhou šťastně zapomenutou epizodu).

Vraťme se ale do Osvobozeného divadla. K lednové premiéře revue Kostky jsou vrženy napsali Voskovec s Werichem parodický text na melodii módního šlágru Ramona. Ten měly tenkrát v repertoáru skoro všechny lepší taneční orchestry (včetně "krále jazzu" Paula Whitemana) stejně jako další v této hře použitou melodii, foxtrot Constantinopole - ten V+W převzali ze své hry Gorila ex machina (měla premiéru 28. 11. 1928) a pojali ho jako oslavu duchapřítomnosti: ...Duchapřítomnost ta musí být, duchapřítomnost musíme mít! Doposud nijak nikdo o mně neřek, že bych se lek. A kdyby to někdy někdo někde na mě řek, že jsem se lek, tak bych ho sek. V nebezpečí vždycky dovedu s klidem říkat abecedu! Duchapřítomnost ta musí být... U nás tuto píseň proslavila hlavně nahrávka na gramodesce značky HMV, na kterou ji natočil Jack Hylton - tu nepochybně znali i V+W, neboť tento anglický jazzový orchestr téhož roku vystoupil během svého evropského turné i v pražské Lucerně.

Již zmíněná píseň Některý den měla původně rytmus foxtrotu, proslavilo ji podání americké zpěvačky Sophie Tucker a velice famózně ji v roce 1929 natočil se svým orchestrem například známý černošský kapelník, skladatel a zpěvák Cab Calloway. V+W s Ježkem ovšem na gramodesce značky Parlophon pojali tuto skladbu jako blues, k jehož rytmu v českém textu více ladilo i stýskání hrdiny, flegmatického trpitele: Já jsem přec jen beznadějný nešika, všechno mi padá z rukou, i můj život přede mnou utíká, hodiny jenom tlukou. Nemyslete si, že to je má vina, že nemám dobrou vůli, to není má vina - je to jen lavina, lavina věčné smůly. Některý den jdu třeba spáti, zdřímnu si jen - už musím vstáti...

Dalším hudebním číslem ve hře Kostky jsou vrženy byla známá píseň Singin´ in the Rain pocházející z amerického filmu Hollywood revue. Voskovec uvádí, že věděli jen to, že jde o nějaký "zpěv v dešti", a tak k této melodii stvořili mimo jiné následující slova: Proč že si zpívám i třeba v dešti? Proč že mi ze zpěvu hlava třeští? Dám vám odpověď v jedné větě: protože jsem tak rád na světě! Ve verzi Voskovce s Werichem se tato píseň jmenovala Já nedělám a v roce 1930 ji oba komici za doprovodu orchestru Jaroslava Ježka natočili na gramodesky značky Ultraphon ve své první nahrávací frekvenci pro tuto firmu.

Hudbu pro hru Kostky jsou vrženy upravil Karel Šrom a zahrál ji divadelní orchestr J. Kyselky. A protože tato hra nevyšla tiskem, lze se jen dohadovat, které původní melodie posloužily k písním Malá něžná věc (její text údajně lehce popichoval malíře Jana Zrzavého) a Kdo trpí taky na vlaky. Původní melodii této písně nedokázal později identifikovat ani Jiří Voskovec, který ve své knížce Klobouk ve křoví (z roku 1966) uvádí jen její text: Rychlozboží, balíky, bedny, koše, pytlíky, nákladní vlaky a rychlíky. Ovoce, konduktéři, dobytek, pasažéři - neděli co neděli je nával veliký. Kdo trpí taky na vlaky, není sám - já trpím taky. Tak vlakem pojedeme, snad někam dojedeme. Vás dámy - toliko dámy - odvezem do Alabamy. Pak, páni, kdypak my popílíme do Panamy? Komu tohleto nehoví, pro toho jsou tu ostrovy - Madagaskar a Java, Havana, přes doly a přes doly Mississippi Missouri. A hned bych chtěl, a hned bych jel - a rád.

Vlažný úspěch hry Kostky jsou vrženy přiměl V+W k uvedení další taškařice, kterou byla tříaktová Premiéra Skafandr. Uvedli ji v říjnu toho roku v divadle Adrie a jako skladatele zde poprvé využili Jaroslava Ježka, který přispěl meziaktní hudbou. Jeho tři předehry - foxtrot Tři strážníci, waltz Zasu a Skafandr fox - znamenaly počátek jejich úspěšné spolupráce, která pak trvala po celou dobu existence Osvobozeného divadla.

Zde krátká diskografická připomínka: zmíněnou píseň Tři strážníci použili V+W v roce 1930 ve své "revuální parodii o sedmnácti obrazech" Ostrov Dynamit a natočili ji (ještě s Jaroslavem Gradwohlem) za doprovodu orchestru Jaroslava Ježka na gramodesku značky Ultraphon. Na stejné značce vyšla - jako "English Vocal Waltz" - i píseň Zasu, také použitá v otextované podobě v revui Ostrov Dynamit. (V další verzi ji natočil pro značku Odeon a za doprovodu německého orchestru Dajose Bély tenorista Jaroslav Gleich.)

Premiérou své následující hry Líčení se odročuje pak o týden později vstoupili Voskovec s Werichem do reprezentačních prostor zbrusu nového Divadla u Nováků ve Vodičkově ulici. Předehry k jednotlivým jednáním této tříaktové hudební detektivní komedie zkomponoval opět Jaroslav Ježek a s V+W poprvé vystoupil na jevišti i tehdy nesmírně populární Ferenc Futurista. Ale ani jeho groteskní komika nepomohla této hře k výraznějšímu úspěchu. Tím se měla stát až poslední hra dvojice V+W z roku 1929, kterou byla revue Fata morgána - a právě její úspěch s definitivní platností rozhodl osud Osvobozeného divadla. O písničkách, které v ní zazněly, si povíme příští týden.

GABRIEL GÖSSEL