Erbenova sbírka básní, kterou tak dobře zná snad každý školák, lákala kameramana a režiséra F. A. Brabce dlouho. Až si jednoho dne stoupl přece jen za kameru i pomyslný režijní pultík a natočil ji. V kinech sklidil film velmi slušný ohlas a na kazetách jej nyní nabízí také Bonton Home Video.

Převést Erbenův básnivý bohatý jazyk na filmové plátno není žádná hračka, takže vybrat básně byl pro tvůrce značný problém. Nakonec vzniklo sedm samostatných filmových povídek-obrazů zarámovaných lidovou slavností. Svou filmovou podobu dostaly titulní Kytice, Polednice, Svatební košile, Vodník, Zlatý kolovrat, Dceřina kletba a Štědrý večer. Netřeba jistě připomínat děj slavné Polednice nebo Vodníka - ostatně, právě tyto dramatičtější kousky působily ve filmu zdařileji nežli ty hůře uchopitelné (Kytice nebo Štědrý večer). Faktem zůstává, že zvolený klíč k Erbenovým baladám - tedy především hra s obrazem, barvami, lyrikou přírody měnící se v ročních obdobích a křehkými fantazijními kostýmy - u diváků zafungoval.

Velký podíl na tom měla samozřejmě Brabcova snivá kamera, hudba Jana Jiráska i nápadité kostýmy režisérovy životní partnerky Jaroslavy Pecharové. V jednotlivých rolích se blýskli podle rozsahu svých rolí i herci - nezapomenutelným asi zůstane zlověstný "ženich" ze Svatební košile v podání Karla Rodena, svým způsobem i Bolek Polívka jako originální Polednice nebo nevinná Dorka alias Aňa Geislerová. Nejúchvatnějším obrazem se pak stal trikově výtečně provedený Vodník, respektive scény v jeho vodní říši natáčené pod vodou s herecko-pěveckým párem Lindou Rybovou a Danem Bártou. Celkově vyznívá Kytice jako sice ne zcela kompaktní filmový tvar, ale zato ohromující svou vizuální vynalézavostí a básnivostí obrazu. Autoři kamery, hudby a zvuku si zaslouženě odnesli České lvy (snad jen ten za kostýmy mezi nimi ještě chyběl).