Sobota 1. 12. 2001 Český rozhlas 3 - VLTAVA - 20.00 hodin

Silnou skladatelskou generaci 19. století (B. Smetana, Ant. Dvořák, Zd. Fibich) střídaly na přelomu 19. a 20. století další výrazné osobnosti: L. Janáček, J. B. Foerster, V. Novák, J. Suk a O. Ostrčil. Nešlo však pouze o uměleckou návaznost, ale existovaly zde i osobní vazby. Otakar Ostrčil byl žákem Zdeňka Fibicha, Josef Suk studoval skladbu u Antonína Dvořáka a později si vzal jeho dceru Otylku za ženu, Dvořákovým žákem byl i Vítězslav Novák, který později vystřídal svého pedagoga ve funkci profesora skladby na pražské konzervatoři. Už první díla Vítězslava Nováka naznačila, že zde vyrůstá tvůrčí osobnost, v jejíž tvorbě se prolínají mnohé vlivy včetně inspirace lidovou písní a vykrystalizovaly v osobitý rukopis. Vítězslav Novák se orientoval především na symfonickou tvorbu, nezanedbatelná je ale i jeho komorní, klavírní a písňová tvorba. Opery, ačkoliv napsal pouze čtyři - Zvíkovského raráška, Karlštejn, Lucernu a Dědův odkaz, jsou však velmi různorodé a zajímavé. V době, kdy vznikal Zvíkovský rarášek (od listopadu 1913 do ledna 1914), se v uměleckých kruzích vedly diskuse o další podobě opery. Vítězslav Novák vytvořil hudební hříčku plnou hudebního vtipu a parodie. Koneckonců život známého renesančního básníka a svůdce žen, přitom velice vzdělaného muže a vlastence Mikuláše Dačického z Heslova skýtá celou řadu veselých situací. Libreto Zvíkovského raráška je psáno archaickou češtinou a práce Ladislava Stroupežnického bývá z hlediska kompozice přirovnávána "k osvědčenému scribovskému schématu" (Eugene Scribe, francouzský libretista). Premiéra Zvíkovského raráška se uskutečnila 10. října 1915 v Národním divadle v Praze za řízení Karla Kovařovice.