Režisér Dominic Sena natočil film znepokojivý i provokující, zvláště pak v souvislosti s nedávnými teroristickými atentáty. Přes veškeré léčky a nástrahy, které divák musí překonat, totiž klade jedinou otázku - jak bojovat s něčím tak neuchopitelným, jako je terorismus? A za odpověď lze považovat jeden z použitých příměrů: jde-li o celospolečensky prospěšnou věc, náhodně obětované životy lidí, kteří se v nesprávnou chvíli ocitli na nesprávném místě, jsou pouhou nicotností. Na agresi nezbývá než odpovídat další agresí, v odvetě navíc mnohokrát znásobenou.

Příběh (napsaný scenáristou Skipem Woodsem) je nebývale členitý, co chvíli podniká duchaplné odbočky - třeba k povrchnosti hollywoodských filmů, které mají s realitou pramálo společného, protože se věčně podřizují závazným schématům. Záhy se však sami přesvědčíme, že i Operace: Hacker přes všechna velká gesta je jen dalším hollywoodským spektáklem úplně stejným jako ty, které sama odsuzuje.

V konečném výsledku jako by se znesvářely dva základní pilíře celého filmu: syžetové rozvržení s inscenačním zvládnutím. Scenáristický nárys shledávám dosti plochým a opírajícím se o jalová schémata (ať již je to motiv otcovské lásky k matkou odpírané dcerce, vyrůstají vedle věčně opilé matky a pornografických filmů, nebo zpovrchnělá kresba většiny postav, které se zhusta mění v pouhé proklamátory více či méně duchaplných průpovídek). Rozehrávání důležitých motivů sklouzává k otřepaným žánrovým klišé, ke všem možným variacím pronásledování i záchrany na poslední chvíli.

Ovšem režijní úroveň zpracování této látky prozrazuje smysl pro neslábnoucí dynamiku vyprávění. Hned pamětihodný je jeden z úvodních záběrů, kdy zpomaleně nasnímanou ničivou explozi prezentuje pozvolna se pohybující kamera téměř jak baletní představení. Samozřejmě se dočkáme honiček pěších i automobilových, stále velkotonážnějších přestřelek i kolíbavého plutí uneseného autobusu zavěšeného na výkonném vrtulníku mezi velkoměstskými věžáky. Jedna atrakce doslova přebíjí druhou, až z toho přechází zrak.

O čem film vlastně vypráví? Tajemný a nesporně charizmatický pan Gabriel (John Travolta) chystá grandiózní bankovní loupež, a proto přiměje jednoho špičkového hackera Stanleye (Hugh Jackman), aby pronikl do příslušných počítačových sítí. V hluboké konspiraci pracující, ale v zásadě všemocný Gabriel se hájí tím, že boj proti terorismu příliš legálně vést nelze a navíc vyžaduje značné finance.

Jednotlivé peripetie vlastně ani nejsou důležité - stačí, když se oddáme blikavým znaménkům na monitorech a jásavým výkřikům hackera, když důvěřivě spolkneme všechny matoucí stopy, když mlčky vyslechneme informaci o zmatených bezpečnostních složkách a demoralizaci na nejvyšších vládních místech. Ale jedním si můžete být jisti: malému děcku se stát nic nesmí! A nedivme se, že oběma pro svou věc zapáleným protagonistům, počítačovému mágu Gabrielovi i Stanleymu, jenž boj s terorismem myslí opravdu vážně, nakonec budeme držet palce. Ale sami musíme zvážit, zda doopravdy účel světí prostředky.