V rozhlasovém vysílání nezapomínáme na historické snímky České filharmonie, které pocházejí z poválečného, v životě našeho orchestru velmi významného období. V té době samozřejmě nahrávací technika byla stále v plenkách, byť již měla za sebou padesátiletou éru vývoje. Už se sice natáčelo na magnetofonový pás, existovala tzv. dlouhohrající deska, ale se stereofonní praxí se u nás začalo (a byli jsme tehdy mezi prvními na světě!) až na přelomu let padesátých a šedesátých. Chloubou tehdejšího archivu jsou nesporně snímky Talichovy. Do této diskografie jsme nahlédli před týdnem. Dnes nás čekají nahrávky Karla Ančerla. Zde by u leckterého posluchače mohlo dojít k omylu! Ony slavné snímky let šedesátých, které zřejmě očekává, zastupuje v dnešním koncertě pouze závěrečný Janáčkův Taras Bulba. Jinak jsme dnes úmyslně volili Ančerlovy monosnímky z dob zmíněných nahrávek Václava Talicha, tedy z let padesátých. V té době totiž již stál v čele filharmonie právě Karel Ančerl. Talichova šéfovská éra proběhla v meziválečném období, nyní už byl pouze hostujícím dirigentem. Je škoda, že se přehlížejí Ančerlovy snímky právě z jeho filharmonických počátků. Jsou výtečné a díky Supraphonu se jimi můžeme těšit dodnes. Všechny tři skladby spojuje určitý vztah k přírodě a lidovému zázemí. Novákova báseň V Tatrách získává právě v pojetí Ančerlově neobyčejnou barvitost a dramatismus. Velmi vzácný snímek následuje po Novákovi. Zachycuje umění jednoho z posledních žijících pamětníků této skvělé éry - hobojisty Josefa Shejbala. Jemu tehdy věnoval hudební skladatel Jan Seidel svůj Hobojový koncert. A Tři moravské taneční fantazie Klementa Slavického připomenou, že to byl právě Karel Ančerl, který stál nejednou u premiér jeho děl.