Sobota 8. 12. 2001 Český rozhlas 2 - PRAHA- 15.04 hodin

V prosincových dnech roku 1971 se předčasně zastavil život velmi talentovaného českého komika, zpěváka a textaře Jiřího Grossmanna. Sám se naučil hrát na trombon, basu i banjo a aktivně se dotýkal hudby v několika povětšině dixielandových kapelách od gymnazijních studií. V tom pokračoval ještě na Stavební fakultě ČVUT, ale dokončil pouze sedm semestrů. Věděl, že osobní dispozice jej předurčují k uplatnění v jiném oboru, v zábavě. První angažmá našel Jiří Grossmann, stejně jako Marta Kubišová, v plzeňské Alfě. Osudově důležité však bylo působení v kapele, která se jmenovala Dixie Party a jež stabilně působila v mladém divadélku Mlok, které se potom přeměnilo v divadelní klub Olympik, a právě tam začíná přátelství, potažmo partnerská spolupráce s mladým učitelem Miloslavem Šimkem. Spolu jednak vytvořili ve Spálené ulici prostředí vstřícné k nastupujícímu českému big beatu, jednak společně napsali několik u mladého publika velice úspěšných představení: například Dva z Plivníku aneb V tomhle moje teta nehraje, Hoj, Štěchovice! nebo Proces s bigbeatovým králem, v němž se dokonce objevila slavná krasobruslařská dvojice sourozenců Romanových. Od roku 1966 divadlo Olympik vydávalo za vedení Šimka a Grossmanna a publicisty Jana Křtitele Sýkory vlastní časopis, jehož věhlas šel daleko za hranice zájmového bulletinu. Jedno z pražských divadel malých forem - Olympik - bylo vkusnou a mladě svěží odpovědí na samozřejmě zavedenější Semafor. A řízením osudu se stalo, že v Semaforu Jiří Grossmann a Miloslav Šimek vedli na sklonku 60. let vlastní tvůrčí skupinu. Toto období bylo vyvrcholením Grossmannovy krátké kariéry a kromě nezapomenutelných představení se v něm narodila spousta pěkných písniček, které pan Jiří svým pěkným barytonem zpíval. Některé z nich vybrali publicisté Jiří Kasal a Richard Lhotský pro vzpomínku na tuto mimořádnou osobnost české inteligentní zábavy - pořad doplní imprese Milušky Voborníkové, Nadi Urbánkové, Jiřího Suchého a Františka Ringo Čecha.