V 18. století existovala vedle významných kulturních center soustředěných do hlavních metropolí tehdejší Evropy i jakási lokální, skoro by se dalo říci vedlejší umělecká produkce. Ta se shromažďovala na příslušném panství aristokrata a žila svým vlastním nezávislým životem. Podobným "státečkem" uprostřed státu bylo i město Bückeburk v severozápadním Německu, jehož kulturní a hudební duší byl Johann Christoph Friederich Bach (1732-1795), třetí syn J. S. Bacha. Hraběcí dvůr v Bückeburku patřil k jedněm z nejkulturnějších dvorů v Německu a Christoph Bach na něm strávil 45 let služby. O tomto třetím Bachovi se již za jeho života moc nehovořilo, neboť působil velmi nenápadně; byl nekonfliktní a zcela ponořen do hudby. Ze sourozeneckého kvarteta bratří Bachů je mu vždy vyhrazeno poslední místo, a to většinou především pouze do počtu. O hudbě J. Ch. F. Bacha se pak mluví ještě méně. Snad proto, že jeho skladby vycházejí z dobových schémat, nesnaží se vytvořit vlastní modifikaci v hudební řeči a jenom pracují s předem danými postupy. Jsou "jenom" plné přívětivé pohody a slunečné atmosféry (ale to není málo!). Vytvořil velké množství komorní a orchestrální hudby a k jeho stěžejním vokálně -instrumentálním dílům náleží především oratoria komponovaná v 70. letech 18. století na texty bückeburského kaplana Johanna Gottfrieda Herdera (Dětství Ježíšovo, Lazarovo vzkříšení, Svatodušní kantáta aj.).