Michal Němec, lídr a poslední z muzikantsky dosud aktivních zakládajících členů unikátní nadžánrové skupiny Jablkoň, je skladatelem, jehož písně by si za přízně médií mohli prozpěvovat i dělníci na stavbě - natolik jsou i při svých nesporných kvalitách chytlavé. Přesvědčivě o tom vypovídají alba Jablkoně Písničky (1997) a Bláznivá (2000), plná potenciálních hitů i elegantního nadhledu, s nimiž je formace servíruje posluchačům. Málem bychom po těch koňských písničkových dávkách zapomněli na to, že stále existuje i jiný Jablkoň, jehož dejme tomu vážnější a méně odvázané poloze často asistoval moderním hudebním impulzům otevřený "klasický" houslista Jaroslav Svěcený. Jejich první setkání je zaznamenáno na desce Jablkoň & Svěcený z roku 1991. Z jednorázového studiového projektu později vyplynula hlubší spolupráce - to když na objednávku "bachovského" festivalu ve Frankfurtu nad Odrou a za asistence Českého symfonického orchestru vznikl koncertní Symfonický Jablkoň - záznam společného vystoupení vyšel na live albu v roce 1995.

Dvěma maličkými firmami právě vydaná Mumlava, nové album Svěceného a Jablkoně, je čerstvým plodem léty potvrzené "koevoluce" a zároveň shrnutím těch deseti vzájemně inspirativních let. Nejde však o žádné "best of...", i když řada skladeb je již staršího věku: například Kolotoč bychom - samozřejmě ve zcela jiné verzi - nalezli už na desce Baba Aga, debutovém, ještě předrevolučním počinu Jablkoně. Také pro další již známé skladby je příznačné, že se na novém albu objevují v mnohdy až nečekaně nové podobě - stačí vzpomenout Krajinu Ró, prodlouženou zde oproti "originálu" až na bezmála osmiminutovou délku.

Oproti deset let starému titulu Jablkoň & Svěcený, se tentokrát členové skupiny a houslový virtuos nespokojili jen s vlastními silami a pozvali do studia i několik hostů. Pro mnohé posluchače stěží stravitelným překvapením asi bude, že vedle hobojisty Zdeňka Nádeníčka nebo Ingeborg Žádné, ovládající hru na violu da gamba, vypomohla i interpretka omletých šlágrů Leona Machálková. Dlužno však dodat, že se dotyčná vesměs disciplinovaně přizpůsobuje pocitovému vyznění skladeb a třeba v případě titulní skladby je její účast spíše mumlavá než vokální.

Leč právě kompozice Mumlava (pojednávající podle lehce ironického podtitulu "o nenaplněné lásce vládce hor Krakonoše a krásné víly Mumlavy") je zásadní položkou celé nahrávky. Obsahuje totiž vše podstatné k pochopení výrazu Jablkoně, tedy sklon skupiny k alternativním hudebním postupům i její schopnost překračovat stylové hranice jak směrem k vážné hudbě, tak k nevinně naivnímu popu.

MILAN ŠEFL