No, je jich hodně. Rozhodně víc než těch, ve kterých bych být chtěla. Říká se třeba - ten má hroší kůži. Ten vydrží všechno, můžete na něm klidně štípat dříví... Chtěli byste mít takovou kůži? Já ne, to bych toho špatného musela vydržet tolik, až bych se tím zalkla, a tlamu velkou jako hroch opravdu nemám a už vůbec ne žaludek. Ale hroch za to nemůže, to jen zneužíváme příměru, že když je něco velkého s tlustou kůží, tak to musí vydržet kde co, a přitom hroch je mírumilovné zvíře, jen při častém vyrušování se stává útočným. Takže být hrochem, proč ne? Ale být člověkem s označením "ten má hroší kůži" - po tom netoužím.

Už delší dobu žiju ve světě, který si tu "kvalitu" kůže velmi připouští, jako by na té tloušťce či barvě záleželo. A tak jsem se jen letmo zamyslela, v čí kůži bych určitě nechtěla být. Tak třeba v kůži zvířat jedoucích na porážku, v kůži českých fotbalistů, kteří ztratili naději na postup na mistrovství světa, v kůži Jozefa Chovance, v kůži čápa letícího z Čech do Afriky, v kůži cikánů, cikáňat a Romů vůbec, v kůži skinheadů, v kůži slepého, hluchého, hluchoněmého, v kůži dítěte, které ztratilo rodiče ve válce či při autonehodě nebo leteckém neštěstí, nechtěla bych být ani v kůži pokladní v supermarketu, v kůži narkomana, prostitutky, v kůži nemocných AIDS, rakovinou, leukemií, v kůži indiánů žijících v rezervacích, v kůži talibanců, v kůži Usámy bin Ládina, v kůži bývalého prezidenta Reagana, v kůži neplodné ženy, neplodného muže, v kůži někoho, o koho nikdo nestojí, v kůži homosexuála, v kůži lesbičky, v ovčí kůži, v kůži beránka, v kůži muslimky, Židovky, Turkyně, Palestince, v kůži Vietnamců žijících v Čechách, v kůži velryb v japonských vodách, v kůži krav s BSE, v kůži goril, v kůži zdravotní sestry, v kůži vozíčkáře, v kůži laboratorních myší, v kůži vraha, v kůži vězně, v kůži rumunských sirotků, brazilských, a sirotků vůbec, v kůži uprchlíka, v kůži okradeného důchodce, v kůži šikanovaného, v kůži George Harrisona, v kůži závislého na čemkoliv, v kůži impotenta, v kůži nespravedlivě odsouzeného, v kůži toho, kdo přišel o všechny ideály, v kůži Miloševiče, v kůži bohatého, ale nemocného, v kůži chudého a nemocného, v kůži bezdomovce, v kůži Čečenců, Kurdů, Albánců, v kůži matky malých dětí bojící se o své zaměstnání... Těch kůží, ve kterých bych nechtěla být, je ještě moc, dokonce i z té vlastní bych občas ráda vyletěla, ale v čí kůži bych se alespoň na nějakou dobu chtěla octnout? V kůži Harryho Pottera a podnikat ta úžasná dobrodružství...