Minulou středu propustila poslanecká sněmovna do závěrečného třetího čtení vládní novelu zákona o volbách do Parlamentu ČR. Předpokládá se, že o pozměňovacích návrzích a konečném znění novely by měla sněmovna hlasovat tento týden. Víc jak deset měsíců poté, co nález Ústavního soudu učinil z původní smluvněopoziční novely volebního zákona nepoužitelné torzo, se tak konečně rýsují pravidla příštích voleb do poslanecké sněmovny. Té současné vyprší mandát 20. června 2002 a volby nové sněmovny se podle čl. 17 ústavy konají "ve lhůtě počínající třicátým dnem před uplynutím volebního období a končící dnem jeho uplynutí". Protože prezident republiky musí vyhlásit volby s devadesátidenním předstihem, v případě, že by se měly konat již po 20. květnu 2002, by tak musel učinit záhy po 20. únoru. Sněmovna i Senát jsou tedy v časové tísni a na stejném znění volebního zákona, jak předepisuje ústava, se budou muset urychleně dohodnout, protože jinak bychom byli po 20. červnu 2002 bez sněmovny a nastala by ústavně velmi vážná situace. Vraťme se ale ke středečnímu druhému čtení volební novely ve sněmovně. Potvrdilo shodu na 14 volebních krajích (dosud jsme volili v osmi, Ústavní soud v lednu zamítl původně navrhovaných 35) a na dvou volebních dnech (pátek a sobota, nikoli tedy - jako loni - jen neděle). Zatím není dobojováno ohledně matematického modelu pro přepočet získaných hlasů na mandáty. Vládní návrh pracuje s klasickým, "neutrálním" d’Hondtem, mimochodem používaným v řadě zemí západní Evropy a také při volbách do Evropského parlamentu. ODS ústy Ivana Langra zopakovala, že trvá na "upraveném d’Hondtovi", jenž by podle politologa Michala Klímy fungoval tak, že kdyby se touto metodou přepočítaly výsledky voleb 1998, ČSSD a ODS by za celkových 60 procent hlasů obdržely 95 procent všech mandátů, čili namísto dnešních 137 by obsadily 190 míst ve sněmovně, přičemž sama sociální demokracie by v ní měla těsnou nadpoloviční většinu. Podle Ústavního soudu zejména "upravený d’Hondt" ve spojení s 35 volebními kraji představoval kombinaci, jež nejvíc popírala princip poměrnosti volebního systému, zakotvený v ústavě, a proto obojí zrušil. V nynějších 14 (čili větších) volebních krajích a při - zdá se že poměrně vyrovnaných voličských potenciálech ČSSD, ODS a Čtyčkoalice - by "upravený d’Hondt" sice takovou selektivní sílu neměl, leč ve sněmovně má stále zastánce, i když mezi sociálními demokraty prý už zřetelně vlažnější než před rokem. Dalším často přetřásaným a dosud neuzavřeným tématem je tzv. aditivní kvórum pro volební koalice, tedy návrh, že co koaliční strana, to dalších pět procent nutných pro nárok na mandáty (10 procent pro dvojkoalici, 15 pro trojkoalici a minimálně 20 pro Čtyřkoalici, jež v tom vidí past na svou maličkost). Jan Kasal (KDU-ČSL) navrhl během druhého čtení vrátit se buď k dosud praktikovanému modelu 7 - 9 - 11 atd., anebo - a to doporučil - stanovit dvojkoalici minimum 9 procent, trojkoalici 12, "čtyřce" 14 a dál přidávat vždy po jednom procentu. Z pozměňovacího návrhu poslance a místopředsedy ODS Miroslava Beneše, aby čtyři strany v koalici musely získat alespoň 17 procent hlasů, je ale znát vůle ke kompromisu. Až dosud jsme probírali předměty sváru mezi "smluvní opozicí ČSSD a ODS" na jedné straně a Čtyřkoalicí na straně druhé. Jaksi napříč parlamentním bojištěm se rozprostírají tušené důsledky návrhu, k němuž to nejpodstatnější přičinila poslankyně Jana Volfová (ČSSD), mimochodem po vnitrostranické proceduře v kraji Vysočina instalovaná na obtížně volitelné místo kandidátky do příští sněmovny. Návrh spočívá v následujícím: Dosud musel kandidát získat alespoň 10 procent preferenčních hlasů, jež ve volebním kraji obdržela jeho strana, aby přeskočil kolegy zapsané na vyšších místech kandidátky a "vyfoukl" jim mandát. Navrhovaná změna spočívá ve snížení preferenčního procenta z 10 jen na pět či dokonce pouze na tři. Návrh prý není ve sněmovně bez šance. Proč? Inu její mnozí dnešní poslanci se na kandidátkách pro příští volby ocitli na málo nadějných místech a reálná šance na "preferenční skok" by je vrátila do soutěže, z níž je vyřadily stranické primárky či partajní sekretariáty. Ty se to ovšem asi včas dovtípí a zároveň si uvědomí, že se složením poslanecké sněmovny by pak pomocí nízkého preferenčního kvóra mohli výrazně zamíchat přímo voliči. Podle ústavy vykonává sice poslanec svůj mandát "v zájmu všeho lidu", ale stranická grémia jsou přece jenom stranická grémia. Dají poslancům pokyn, jak s návrhem Volfové naložit, anebo budou poslanci v duchu ústavy hlasovat jen podle svého nejlepšího vědomí a svědomí?