číslo 50/2001
vychází 3.prosince

Rozhlasová publicistika

TVÁŘ ZA MIKROFONEM

Vaše cesta k mikrofonu?
Do rozhlasu jsem přišel z divadla a přiznám se, že mi zprvu vizuální rozměr chyběl; dřív, než jsem poznal, že je to vlastně rozhlasovou předností. Fantazie posluchače se díky tomu může ubírat kamkoliv. A ještě jedna věc měla pro mne zásadní význam. V Olomouci bylo v polovině 90. let obnovováno rozhlasové studio. Říkám sice, že bylo obnovováno, ale ono vlastně vznikalo nově. Učili jsme se základní rozhlasové abecedě a pozvolna naplňovali vysílací čas. Jsem rád, že jsem mohl být u toho. Než u nás byla zrušena slovesná redakce, mohl jsem si navíc natočit věci blízké svému srdci, například očistný pořad Dopis Karlu Krylovi, čtení z románu Vražda v Olomouci Oldřicha Daňka, pásma z veršů básníků Jiřího Ortena, Jiřího Wolkera, Jaroslava Seiferta a dalších.

Vaše rozhlasová "nej"?
Jsem rád, že jsem se mohl setkat s mnoha zajímavými lidmi. Ne vždy mne ovšem ta setkání naplnila štěstím. Několik lidí, které jsem znal a upřímně miloval na základě jejich tvorby, mne zklamalo. Ale podstatně víc bylo těch, kteří naplnili obraz, který jsem si o nich vytvořil ve své duši. Byl jsem například rád, že jsem mohl natočit zřejmě poslední rozhovor s klasikem naší rozhlasové umělecké tvorby Františkem Kožíkem. Nezapomenutelná byla rovněž setkání se skladatelem Petrem Ebenem, hercem Ladislavem Chudíkem nebo dnešním senátorem Josefem Jařabem.

Co vás drží nad vodou?
Co na tuto otázku odpovědět? - Jsou to moji nejbližší? Jsou to přátelé, se kterým trávím nezapomenutelné chvíle? Je to pocit sounáležitosti, který lidi sbližuje, když se práce daří? Nebo je to humor, nejen koření, ale přímo tresť života, anebo věčný optimismus, který mne neopouští ani v těch nejbolestnějších chvílích? Je to víno, jsou to ženy, je to zpěv?! - Nevím. Asi od každého něco. Ale tomu všemu vévodí láska. Té je, jak ukazují poslední události tohoto bolavého světa, nejvíc zapotřebí.

(reé)