Píše se rok 1309. Řád německých rytířů se rozhodl přenést své sídlo z Benátek do Pruska. Pro svého velmistra vybral jeden z obranných hradů v oblasti, které se dnes říká Žulawy, nedaleko ústí řeky Visly do moře. Hrad se tehdy jmenoval Marienburg. Hrad Malbork budovali křižáci přes 150 let. Nestavěli z kamení, ale z hlíny - tedy z červených pálených cihel. Říká se, že Malbork je největší hromada cihel na sever od Alp. Kolik jich tu doopravdy je, se nedá spočítat. Zdi a hradby jsou různě široké a nikdo neví, jestli jsou uvnitř také cihly, nebo jestli křižáci už ve středověku šetřili a vyplňovali zdi sutí a různým odpadním materiálem. I pokud tomu tak bylo, zdi stejně dobře odolávaly střelám a pokusům hrad dobýt.

"Na poměry 15. století byl hrad vybudovaný tak, že se tehdy užívanými metodami boje prakticky dobýt nedal," říká Mariusz Stankiewicz, který na Malborku už 4 roky provádí turistické skupiny. Hrad se rozkládá na 20 hektarech. Prohlídka celého areálu může trvat až 4 hodiny. Proto prý nejčastější otázkou návštěvníků po několikahodinové procházce křižáckým sídlem bývá - Kdy už bude konec? Pod hradbami Malborku rozbil své ležení i polský král Vladislav Jagellonský. Po vyhrané bitvě u Grunwaldu v roce 1410 se chtěl zmocnit i sídla Řádu německých rytířů. Hrad obléhal 6 týdnů. Malbork proti přesile polsko litevské armády ubránilo 2 a půl tisíce rytířů a žoldnéřů uvnitř hradu. Polskou armádu prý tehdy zradilo zásobování. Malbork ale přece jen přešel do polských rukou - o 47 let později. A co byste neřekli. Měli v tom prsty Češi.

Křižákům scházely peníze na placení nájemních vojáků. Hlavně Čechů a Němců. Nejdříve jim vydali zástavní list se slibem úhrady dluhu. Dalším dlužním úpisem dali žoldnéřům možnost hrad prodat. Komukoli - i polskému králi. A to se také stalo. Král za Malbork žoldnéřům zaplatil 190 tisíc uherských florénů - tedy asi 600 kilogramů zlata. I tak ale vojáci prodali hrad pod cenou. Král ale neměl tolik peněz, kolik chtěli, a jiný kupec v dohledu nebyl. "Malbork není jen ukázkou umění vojenských stavitelů a stratégů. Je tu dobře vidět, že se pamatovalo i na určitý středověký komfort. Některé prostory hradu byly například vytápěné horkým vzduchem. Pod sály byly zvláštní komory s velkými kameny. Pod nimi byla ještě pec. Když se kameny dostatečně rozehřály, pec se nechala vyhasnout, otevřely se průduchy v sále a kameny mohly až tři dny sálat. Privilegium vytápění měly ale jen sály, kde se řádoví bratři scházeli, a komnaty velmistra. Místnosti obyčejných řádových bratří se nevytápěly. S jistotou tedy víme, že v zimě museli mrznout. Jejich pokoje byly navíc dost slabě osvětlené. I tady tedy byli sobě rovní a rovnější," říká průvodce Mariusz Stankiewicz.

Hrad Malbork nemá ani svého tajemného ducha, ani záhadný systém podzemních chodeb. Ani legend o něm nekoluje příliš mnoho. Bylo to přece jen sídlo počestných rytířů křižáckého řádu. Jedna z mála zdejších pověstí se tak trochu podobá legendě o Karlštejnu a jeho nedostupnosti pro osoby ženského pohlaví. - "Ženy nesměly do hradu vstoupit," říká průvodce Mariusz Stankiewicz a hned dodává: "Nesměly vstoupit, ale nikdo nikdy neřekl, že se ženy nesmějí do hradu vnášet."