Výrobci usilující v době před sedmdesáti lety o oslovení co možná největšího počtu potenciálních zákazníků, mohli jako jedno z nejúčinnějších propagačních médií zvolit gramofonovou desku, kterou jim na zakázku byla ochotná vyrobit kterákoliv z tehdejších gramofonových firem. Nemuselo přitom nutně jít o klasickou standardní gramodesku ze šelakového materiálu. Vzhledem k předpokládané mnohem kratší době působnosti reklamních sloganů byl pro gramodesky s čistě propagačním obsahem také volen - jako mnohem lacinější materiál - celuloid, případně papírový karton se zvukovým záznamem ve vrstvě speciálního průzračného laku. Takové gramodesky byly nerozbitné a navíc mohl být povrch použitého kartonu potištěný obrázky se značkami firem nebo motivy obsahujícími nepřehlédnutelný symbol daného výrobce spotřebního zboží. Vlastní zvukový záznam pak na takových deskách tvořily jednoduché propagační popěvky na příslušné téma. Některé firmy - hlavně v USA - dokonce takové propagační desky přikládaly přímo ke svým výrobkům (například žvýkačkám Wrigley's). Francouzská tabáková firma vyrábějící známé cigarety značky Gitanes zase přizpůsobila své reklamní gramodesky tvaru a velikosti balíčků těchto cigaret, do nichž je vkládala - její čtvercové papírové gramodesky obsahovaly na jedné straně propagační text, zatímco z druhé strany mohl zákazník vyslechnout několik vteřin trvající reklamní popěvek vychvalující vlastnosti cigaret této značky.

Také v ČSR se od počátku třicátých let minulého století reklamní gramodesky natáčely poměrně často. Některé měly být reklamou na další nahrávky dané gramofonové firmy, jiné pak byly lisované na zakázku pro výrobce různého spotřebního zboží, a propagovaly tedy výlučně produkci dané továrny. Protože tyto snímky často nemívaly přidělené žádné objednací číslo, lze předpokládat, že byly objednatelem dodávány do prodejen gramodesek bezúplatně a měly být rozdávány veřejnosti zdarma.

K reklamě jako takové se ve své satirické nahrávce Síla reklamy vyjádřil na začátku let třicátých i proslulý soubor Pěvecké sdružení Kocourkovských učitelů. Názvy většiny firem zmiňovaných na této gramodesce dnes už bohužel nikomu asi nic neřeknou, proto ocitujme jen velice krátký úryvek: Ví to otec, ví to matka, kde je firma Brouk a Babka a kde prádlo, zboží střižní, koupíš dobře pro své bližní. Chléb vezdejší, ten je tu navždycky, jen je-li opékán elektricky. Na zuby Odol, Pilňáčku povol...

Německá gramofonová firma Ultraphon zahájila vydávání českého repertoáru koncem roku 1929 a mezi prvními českými snímky vylisovala pro generální zastoupení této značky v ČSR - pražskou firmu Ravitas - reklamní desku, na níž barytonista Antonín Holzinger seznámil posluchače s přednostmi gramodesek Ultraphon a jejich zamýšleným českým repertoárem. Druhá strana této desky byla vyhrazena foxtrotu Černošská ukolébavka kapelníka F. A. Tichého, zahranému autorem řízeným německým studiovým orchestrem. Koncepce této desky přesně kopírovala německou verzi téže reklamní desky, která byla pro německý trh natočena o pár měsíců dříve (i další reklamní gramodesky vycházely na značce Ultraphon obvykle současně v české i německé verzi).

Mezi svými prvními snímky vydal roce 1930 Ultraphon ještě reklamní desku firmy Zenitophon propagující její výrobky - přijímače a zesilovače značky Radiozenit. Oblíbený tenorista Karel Hruška se ve stejné době ve skladbě Sana-fox rozezpíval o přednostech tuku Sana (...ten zná každá panna...) a na zakázku firmy Krešl a spol. propagoval na další reklamní desce rozhlasové přijímače značky Telefunken. Neopomenul se nejprve představit coby pěvec pražského Národního divadla, aby poté pochválil přijímače této značky, které jsou ...nejen překrásné, ale též bezvadně reprodukující. Ale nejen bezvadně reprodukující, a hlavně velmi laciné... Jen pro zajímavost: nejdražší jím nabízená pětilampovka Telefunken stála 5990 Kč, což v roce 1930 představovalo zhruba roční dělnický plat. Komu by se to ovšem zdálo mnoho, tomu Hruška doporučoval nejlacinější třílampovku za 760 Kč, neboť ...uvážíte-li, že každý radioobchodník vám ochotně povolí tento přístroj na týdenní splátky po 12 Kč 50 haléřů, vidíte, že když si dáte každý den o jedno pívko a tři cigarety méně, že za nějaký čas máte rádio vlastně zadarmo - a to je přece ohromné... Hned čtyři reklamní snímky věnoval radioaparátům Telefunken stíněný duplex a Telefunken superhet v roce 1932 avantgardní divadelník a nadšený jazzman E. F. Burian.

Propagací vlastních nahrávek pro tuto značku chtěli přispět ke zvýšení návštěvnosti Osvobozeného divadla v roce 1930 i Voskovec s Werichem (předtím natáčeli pro značku Parlophon) ve výstupu Historie ve světle pravdy. Josef Skupa pak na druhé straně téže gramodesky poprvé představil na Ultraphonu svého Spejbla s Hurvínkem (do té doby jejich výstupy vycházely na značce HMV). Podobně natočil několik propagačních směsí svých nahrávek na reklamní desky značky Ultraphon v pozdějších letech i orchestr R. A. Dvorského. V této souvislosti je zvláštní, že jedna z takových desek vychvalující nové gramofonové snímky tohoto "našeho nejlepšího jazzového orkestru" obsahuje i nahrávku zpívané české verze slowfoxu Little Pal (Synku můj), který na značce Ultraphon v takové podobě nikdy nevyšel.

GABRIEL GÖSSEL