Český rozhlas 3 - Vltava, 15. prosince 22.45 hodin

"Jsou básníci, kteří dbají na to, aby byli známi, a jsou pak, více či méně díky této snaze, více či méně známi. A jsou básníci, kteří na to nedbají - a jsou pak rovněž známi, jenže s více či méně osudovou, ne-li osudnou opožděností. Slovinský básník Marjan Strojan, ročník 1949, patří k těm druhým. Poezii sice začal publikovat už v sedmnácti letech, ale před knižním publikováním u něho dostala přednost činnost publicistická a překládání poezie. Několik let působil v londýnské BBC, teď už nejméně deset roků pracuje v lublaňském rozhlase. Překládal např. Geoffreyho Chaucera a z jeho dílny vzešel i slovinský Miltonův Ztracený ráj a staroanglický epos Beowulf," říká v předmluvě ke svému překladu, "objevitel" slovinské poezie František Benhart.

Je na místě překladateli poděkovat. Básnické překvapení jménem Marjan Strojan je jen jedno z řady. Díky Františku Benhartovi si nemůže nikdo z významných či (pouze) talentovaných slovinských básníků stýskat, že je v blízkém českém kontextu neznámý. Nepřeháním, když mluvím o stýskání. Vždyť na nedávných olomouckých dnech Poezie bez hranic znamenitý maďarský básník a bohemista István Vöros právem hořce poznamenal, že básnictvo i čtenářstvo našeho (bývalého) východoevropského regionu hledí jen na Západ a přehlíží povýšeně hodnoty nejbližší, sousední a nanejvýš inspirující.

Marjan Strojan navzdory své "západní" orientaci (viz jeho životní i bibliografická překladatelská data) je příkladem básníka, co do pocitů, reflexe a básnické optiky právě tak "zdejšího" jako světového. Pásmo z jeho veršů ve výběru a překladu Františka Benharta nastudovala režisérka Pavla Stáncová. Účinkují Miroslav Středa a David Novotný.