O Emilu Zátopkovi se říkalo, že jeho běžecký styl není "krásný", že má sveřepý, upracovaný výraz ve tváři, že postrádá lehkost kroku - a kdovíco ještě. Jenže s tím udřeným a "neestetickým" vzezřením si doběhl čtyřikrát pro zlatou olympijskou medaili a jiné trofeje, získal titul Český olympionik století a triumfální běžeckou kariéru završil posledním vítězným během roku 1958 v San Sebastianu. Bylo mu tehdy už šestatřicet let. Mnozí však pamatují i jiného Zátopka: muže mnoha zájmů, znalce světových jazyků, báječného vypravěče - a také neúnavného, rozhněvaného diskutéra se sovětskými okupanty v pražských ulicích v srpnu 1968. Po hlasitém nesouhlasu se vstupem vojsk se na léta stal pomocným dělníkem u geologického průzkumu...

Zemřel před rokem, 21. listopadu 2000, a jako prvnímu českému sportovci mu byl vypraven státní pohřeb z Národního divadla. Dokumentární snímek Emil Zátopek z cyklu Sláva vítězům připomene osudy slavného sportovce i odkaz, který zanechal.

Úterý 11. 12. 2001 PRIMA - 20.55 hodin

Jára uklízí ve Strojstavu za jistého Procházku, se kterým se seznámil při jedné z dřívějších Pepanových akcí. Procházka se živí jako soukromé očko a v občance má razítko úklidové služby jako krytí. V socialistickém Československu není oficiálně možné dělat detektiva, ale kvůli pátrání nemá Procházka čas uklízet, proto si Járu "najal". Pepan dostane jeden ze svých dalších vynikajících nápadů, jak vydělat velký balík peněz: zcizí firemní hlavičkové papíry a rozbíhá velkorysý nákup televizorů. Top se jim zase nepodaří a protože jsou na suchu, rozhodnou se za každou cenu najít Barbaru - a hlavně peníze z poslední akce...

Režie: Hynek Bočan. Hrají: Petr Nárožný, Karel Heřmánek, Naďa Konvalinková, Jiřina Bohdalová, Jaroslava Kretschmerová, Pavel Nový, Vladimír Hrubý, Miloš Vávra a další.

Středa 12. 12. 2001 ČT 1 - 20.45 hodin

Spisovatel a scenárista Jan Procházka rád vyprávěl historku o tom, že k audienci u prezidenta Novotného ho pozvali vlastně omylem, původně chtěli jiného Procházku. A dával k lepšímu, jak v prezidentské pracovně strávil několik hodin, aniž dostal napít byť jen sklenku vody a aniž si troufl požádat o možnost "odskočit si". "Ten Novotný snad nechodí ani na záchod," smál se Procházka. Byl vtipný vypravěč a glosátor, jeho časopisecké sloupky, které v r. 1968 vyšly i knižně (Politika pro každého), se snažily nabádat zejména mladou generaci k občanské angažovanosti a prosazování praktických forem demokracie. Aktivně vystupoval v obrodném procesu pražského jara 1968, psal, spolu s dalšími protagonisty tohoto času - Vaculíkem, Kohoutem, Liehmem atd. - se zápalem hovořil na veřejných besedách a shromážděních.

A přece tento synek sedláka a absolvent Vyšší rolnické školy původně začínal jako svazácký aparátník. Postupně se však vymanil z krunýře naivních komunistických názorů; ostatně jeho hlavním zájmem se brzy staly literatura a film. Začal povídkami, vydal novelu Zelené obzory, psal scénáře k filmům, z nichž mnohé jsou už právem pozapomenuty (např. Zatoulané dělo). Zapomenutí si však rozhodně nezaslouží jeho dlouhodobá spolupráce s režisérem Karlem Kachyňou a filmy, které spolu vytvořili: Trápení, Naděje, Ať žije republika, Kočár do Vídně, Ucho (dnes už legendární "trezorový" snímek), Už zase skáču přes kaluže (scénář k tomuto filmu už nesměl být podepsán) a další. Letos uplynulo třicet let od Procházkovy předčasné smrti (zemřel jako dvaačtyřicetiletý). Dokument V žáru moci se prostřednictvím vzpomínek členů rodiny a přátel (dcery Mahulena, Iva a Lenka, Pavel Kohout, Arnošt Lustig, Václav Havel, Karel Kachyňa a další) zamýšlí nad jeho osobností a tvorbou.

Zralý univerzitní profesor vzplane vášní k mladičké dívce Lolitě. Aby jí mohl být v každém okamžiku nablízku, ožení se nejdříve s její matkou. Po tragické smrti manželky pak žije se svou "nevlastní dcerou" v tajném milostném svazku... Přepis skandálního románu spisovatele Vladimira Nabokova natočil americký režisér Adrian Lyne. Společně s dalšími tvůrci se poměrně překvapivě vyhnul provokativnímu zpracování literární předlohy, film tak zaujme především vynikajícími hereckými výkony.

Hlavní role vytvořili Jeremy Irons, Dominique Swainová, Melanie Griffithová a Frank Langella.

Pátek 14. 12. 2001 NOVA - 21.50 hodin

Rusty Sabich byl donedávna bezúhonným občanem, vzorným otcem a manželem a úspěšným prokurátorem s vyhlídkou na rychlý postup. Jednoho dne je jeho kolegyně Carolyn Polhemusová nalezena brutálně zavražděná ve svém bytě a prokurátor pověří vyšetřováním právě Rustyho. Ten se marně brání, protože Carolyn byla jeho milenkou, což by vyšetřováním vyšlo najevo, a to by mohlo ohrozit jeho kariéru. Rusty udělá chybu, když se pokusí zatajit některé informace, a navíc se objeví několik podezřelých "předmětů doličných" - například sklenice s Rustyho otisky, dokazující, že by v den vraždy s Carolyn. A objevují se stále nové usvědčující důkazy. Napětí stoupá až do šokujícího odhalení v závěru filmu.

Režie Alan J. Pakula. Hrají Harrison Ford, Raul Julia, Brian Dennehy, Joe Grifasi, Greta Scacchiová, Bonnie Bedeliová a další.

 Sobota 15. 12. 2001 PRIMA - 22.35 hodin

Rok 1997. Policie pátrá po muži jménem Andrew Cunanan. Přitom zjistí, že jeho pravé jméno zní de Silva a že je synem filipínského boháče, zapleteného do aféry se zpronevěřenými akciemi. Mezitím se Andrew loučí s přáteli před odjezdem do Friska. Tam se chce dostat na Versaceho přehlídku. Andrew se kdysi pokoušel uspět na castingu jako manekýn pro Versaceho tým, ale neuspěl. V San Francisku v záchvatu zuřivosti bestiálně zavraždí jednoho gaye a prchá. Policie je mu v patách, on je však stále o krok před ní a každého, kdo se mu připlete do cesty, nemilosrdně zavraždí. Jeho poslední obětí se stane Gianni Versace.

Režie Menahem Golan. Hrají: Franco Nero, Steven Bauer, Shane Perdue, Matt Servitto, David Wolfson a další.

Manipulaci veřejnosti médii zkoumala řada tvůrců. Dotkl se jí Costa-Gavras v nedávno uvedeném Městě šílenců, ale ještě ostřejší průhled nabízí Barry Levinson v politické satiře Vrtěti psem. Její prapodivný název vychází z jednoduché úvahy: pes vrtí ocasem, protože je chytřejší než ocas. Kdyby tomu bylo naopak, vrtěl by ocas psem. A tato metafora se jakoby stává motem filmu. Režisér atakuje náš civilizační model: reálné je jen to, co projde televizní obrazovkou. Navíc jej povýšil do mocenských kontextů.

Vychází z předpokladu, že o image každého politika se starají (všeho)schopní odborníci; ti nakonec vymodelují ideální podobu, která nemusí mít se skutečností mnoho styčných bodů. Mediální péče sahá tak daleko, že hrozící sexuální skandál, jenž vypukne kolem prezidentova chování, mají zastínit ještě senzačnější události - válka kdesi v neznámé Albánii a poté "návrat amerického hrdiny ze zajetí".

Blíží se totiž prezidentské volby, a proto je třeba odstranit vše, co by vytvářelo rušivý dojem. Zosobněním takových typů se stává Conrad Brean (Robert De Niro), mistr v obratném vymýšlení polopravd, ba vyložených potěmkiniád. Hned na začátku můžeme pozorovat, jak obratně žongluje s údaji o neexistujícím bombardéru, až vzbudí dojem, že jeho existenci tají. Nejen veřejnost, ale i novináře vmanipuluje přesně tam, kde je chce mít: i zástupci tisku důvěřivě pokládají právě ty dotazy, jaké se od nich očekávají, a ještě jsou přesvědčeni, jak pikantní tajnosti odhalují. Špičkovou show ovšem zinscenuje ve spolupráci s marnivým hollywoodským producentem Stanleym Motssem (Dustin Hoffman), jenž vnese tu pravou a přitažlivou velkolepost. Výtečné jsou zejména ty epizody, které ukazují, co vše zmůže znalost propagačních principů (viz vytváření pro veřejnost bezmála kultovních symbolů, ať jsou to písničky, nebo třeba staré tenisky), čeho dosáhnou důmyslně navozované emoce i špičková záznamová technika.

Ovšem smyšlenka žije dál - až vzniká dojem, že celé zpravodajství je jednou velkou mystifikací, kterou nemá nikdo šanci rozlušit. Výmysl se natolik propojil se skutečností, že se vynořilo nové jsoucno, věrohodnější než skutečnost sama. Není důležitá pravdivost (kterou si stejně nemůže nikdo ověřit), ale image pravděpodobnosti. Lze vyloučit, že v takovém světě opravdu žijeme?