Literární dílo hudebního skladatele a klavírního interpreta Ilji Hurníka charakterizují náměty spojené s hudbou. Debutoval souborem próz Trubači z Jericha, vytvořeným z množství žánrově různorodých textu od anekdoty přes apokryf, bajku, alegorii, fejeton, ironickou hříčku, persifláž vědeckého pojednání až po drobnou povídku. Úspěch Trubačů z Jericha povzbudil autora k napsání řady dalších žánrově obdobných literárních útvaru, které pak vyšly v souboru Kapitolské husy a částečně i v knize Muzikální Sherlock. Vážnější zamyšlení provázená sebeironií jsou naopak příznačná pro knížky Cesta s motýlkem a Lístky vavřínové. Ilja Hurník byl také iniciátorem dopisů o umělecké tvorbě a životě vůbec, které si vyměňoval s Miroslavem Horníčkem a sochařem Vladimírem Preclíkem. Jejich vydání ve svazku Trojhlas vyznívá jako oslava přátelství, názorového spříznění a tolerance. Své jediné téma neopustil ani v novele Mokřice. Ilja Hurník je většinou i autorem libret ke svým operám a velkého množství drobnějších próz, fejetonů a textů psaných často s pedagogickým zřetelem. O těsném sepětí autorova života s hudbou, o pojetí hudby jako údělu i poslání vypovídají Hurníkovy memoáry Dětství ve Slezsku, akcentující význam rodinného prostředí při formování osobnosti a postihující zvláštnosti slezského regionu v meziválečné době. Vzpomínky končí obdobím Mnichova, kdy rodina uprchla před Němci do Prahy. Odtud autor pokračuje s vyprávěním v knize Závěrečná zpráva.