Alain Resnais patří už celé půlstoletí mezi přední francouzské filmaře (viděli jsme od něho Hirošimu, mou lásku, Loni v Marienbadu, Prozřetelnost). Vždy prozkoumával nové výrazové možnosti a ani jeden z jeho nejnovějších snímků, Stará známá písnička, není výjimkou. Resnais natočil duchaplnou šarádu vztahů, mileneckých, rodinných i pracovních poměrů, rozehraných v omezené komunitě lidí, kde každý se zná s někým, ale všichni navzájem se teprve postupně poznávají.

Resnais se spoléhá na téměř statické záběry, převažují interiérová prostředí, daná již tím, že příběh se odehrává v kancelářích, bytech či při hledání vhodného bydlení. Tudy všude procházejí jednotlivé postavy, ať již je to dominantní Odile (v sytém, barvitém podání Sabine Azemové), či submisivní Camille (Agnes Jaouiová), uzavírající studia disertační prací na téma středověkých rytířů a přivydělávající si jako průvodkyně turistů. Tehdy se Camille seznámí se Simonem (André Dussolier), jedinou spřízněnou duší, netušící, že konkurentem je mu jeho arogantní šéf z realitní kanceláře...

Do vyprávěného příběhu jsou kontrapunkticky, jako komentář i ironická glosa, zapojeny úryvky z mnoha šansonů (zvláště se opakují popěvky Bécaudovy Nathalie), a ze stylově příbuzných oper. Písničky nazpívané osobnostmi jako Préjean, Chevalier, Aznavour, Bécaud jsou přitom vkládány do úst některému z protagonistů, případně více hrdinům zároveň, aniž přitom režisér dodržuje, že hlas by měl odpovídat alespoň příslušnému pohlaví.

Tyto pěvecké kreace nejsou řešeny jako samostatné výstupy, naopak k nim dochází takříkajíc mezi řečí - jsou vloženy do proudu verbálních výpovědí a jen zřídka přesahují tento rozměr třeba tím, že by v dalším záběru zněly např. z rozhlasu. Princip vkládaných šansonových úryvků (někdy velice krátkých) prozrazuje hned úvodní válečná reminiscence - německý důstojník, vyslechnuv Hitlerův příkaz ke zničení města, začne zpívat hlasem Josephiny Bakerové píseň J'ai deux amours. Také závěrečný výjev, kdy namísto očekávaného zpěvu zazní jen konstatování, že stejně je to všechno stará známá písnička, jako by upozorňoval, že sledovaný příběh nakonec nebyl ničím jiným než tím, o čem použité šansony pojednávaly. Film Stará známá písnička jistě není nějaké převratné dílo, propastně se však liší od běžné filmové nabídky.

Úterý 18. 12. 2001 PRIMA - 20.55 hodin

Francouzský překupník s diamanty dostává zprávu, že zboží už je v Praze. Interpol ale informoval českou policii, takže nebude tak lehké propašovat ho přes hranice. Mezitím Pepan, sňatkový podvodník, dělá jen malé kšeftíky. Plánuje ale velkou věc - chce vykrást zámek, který si nejdřív potřebuje důkladně oťuknout Vymyslí si, že by byli nenápadní, kdyby v rámci turistického ruchu prodávali suvenýry a vozili děti bryčkou. K tomu jim ale chybí kůň. Koně shání i emigrant Marat, který má za úkol propašovat přes hranice francouzského překupníka se zbožím. Marat koně sežene a chce ho použít jako živou skrýš pro diamanty.

Režie Hynek Bočan. Hrají Petr Nárožný, Karel Heřmánek, Naďa Konvalinková, Jiřina Bohdalová, Vladimír Kratina, Pavel Nový, Gustav Opočenský a další.

Středa 19. 12. 2001 NOVA - 20.00 hodin

Režie Troy Miller. Hrají Michael Keaton, Kelly Preston, Joseph Cross. Mark Addy, Andrew Lawrence a další.

Režisér Stanley Kubrick dokázal každý z žánrů, byť by zdánlivě byl i podřadný, povýšit na působivou uměleckou výpověď, dovést až k filozofickým výšinám. Je podepsán pod obžalobnými úvahami o hrůzách války (Stezky slávy, Olověná vesta), vzbudil respekt pečlivou historickou rekonstrukcí (Barry Lyndon), zvládl mysteriózní horor (Osvícení) i přemýšlivou sci-fi (2001: Vesmírná odysea). Nejvíce však zaujal pochmurným podobenstvím Mechanický pomeranč, kde nastínil chmurnou vizi, že člověk nemůže uniknout světu plnému násilí - buď je sám páchá, nebo se stává jeho obětí. Neméně slavným podobenstvím je též Dr. Divnoláska (1963). Mrazivá protiválečná groteska si podnes uchovává varovné vyznění: domýšlí, co by nastalo, kdyby se bojový potenciál vymkl politické kontrole a vojáci by na vlastní pěst rozpoutali zničující válku.

Příběh je veden ve třech vzájemně se prolínajících rovinách, z nichž každá má přiřazenu vlastní poetiku. Postupně nahlédneme do zákulisí vojenské základny, jejíž pomatený velitel, obviňující komunisty ze znečištění tělesných šťáv a impotence, vydal povel k leteckému útoku na Sovětský svaz, zavítáme na palubu jednoho z vyslaných bombardérů a ocitneme se také na zasedání válečného štábu, kde se sešli nejvyšší američtí představitelé, aby zabránili hrozící katastrofě.

Kubrick s oblibou spojuje zvážnělé okamžiky s jejich nenadálým komickým zvratem. Zejména události související s vojenskou základnou se vyznačují širokým žánrovým rozkmitem - od stereotypu válečné invaze až po groteskní scénu s marným telefonováním do Bílého domu. Scény situované do letadla hojně využívají westernové stereotypy s motivem ke všemu odhodlaného bojovníka. Na zasedání válečného štábu se řeší strategické problémy celosvětového dopadu v intencích konverzační burlesky, zlehčující jednotlivé účastníky i navozované zápletky - připomínám zmatečné telefonní rozmluvy amerického prezidenta s opilým ruským protějškem. Neméně otřásající je nadšeně líčená vize uměle zušlechtěné společnosti, po jaderné katastrofě skryté pod zemský povrch.

Pozoruhodný výkon ve filmu předvedl Peter Sellers, jenž tu ztvárnil tři rozdílně modelované postavy: anglického důstojníka Mandrakea, zmateného poměry v americké armádě, uvažlivě jednajícího prezidenta Muffleye a konečně invalidního vládního poradce doktora Divnolásku, původem z Německa, jemuž se co chvíli zdvíhá k nacistickému pozdravu umělá ruka...

Pátek 21. 12. 2001 NOVA - 12.55 hodin

Hlavními postavami psychologického dramatu jsou Madeline a Matthew Parkerovi, jejichž manželství se možná ocitlo na konečné. Madeline, které manžel neřekne jinak než Maddie, právě podepsala papíry, kterými žádá o rozvod. Důvodem bylo Mattovo uklouznutí během zájezdu fotbalového mužstva na zápas do vzdáleného města. Jeho milostná pletka nezůstala utajena a Maddie chce manžela opustit i s jejich dvěma dcerami. Blíží se Vánoce a Maddie hodlá opustit Minnesotu a letět s dcerami a sestrou za babičkou. Na letišti se náhodou potká se svým manželem, který se chystá letět za otcem do Miami. Jejich plány však zkříží náraz prudké vánice a nečekaná sněhová nadílka.

Václav II., který má už dospělé děti Elišku a Václava, se odmítá oženit s mladičkou Alžbětou Rejčkou. Nakonec podléhá naléhání opata Konráda. Královna mu přináší věnem Polsko, a Václav II. tak rozšíří svou říši. Žije stále ve stínu velkého otce, Přemysla Otakara II., pánové mu vyčítají slabost a neschopnost boje. Václav se skutečně bojí okamžiku, kdy bude muset vést vojsko do pole, a raději spory urovnává diplomatickou cestou. O slabosti krále ví jeho učitel šermu Hynek z Dubé a milenka Anežka, jejichž společnost Václav vyhledává raději než svoji mladou ženu. Rejčka však krále obdivuje a věří mu s okouzlením mladého děvčete. Do země vtrhne nepřítel a rychle postupuje. Je třeba postavit se mu v poli, král však váhá a odkládá rozhodnutí...

Česká fotografie a osobnosti našich fotografů patří bezesporu k nejpoutavějším tématům historie umění i publicistiky. Nedávno to potvrdil např. i dvoudílný dokument Věry Chytilové, věnovaný několika pozoruhodným tvůrcům této oblasti. Své svědectví o tom jistě přinese i nedělní pořad Večer na téma..., v němž historik fotografie a kurátor fotografických výstav Jan Mlčoch představí významné tvůrce a uvede dokumentární snímky, které jsou jim věnovány.

Dokument Jiřího Holny Fotograf František Drtikol přináší unikátní, dosud nepublikované archivní materiály o jednom ze zakladatelů moderní české fotografie (1883-1961). E. A. Bergerová nazvala svůj snímek o Josefu Sudkovi Fotograf a muzika. Zachycuje v něm Sudkovy toulky po Hukvaldech, vyprávění nad fotografiemi Janáčkova kraje, do nějž se Sudek vracel s fotoaparátem celé čtvrtstoletí. Snímek doprovází komorní hudba Leoše Janáčka, k níž měl fotograf blízký vztah. Veronika Pelcová se v Portrétu Viléma Heckela zaměřila na fotografa, který proslul u nás i ve světě především záběry hor. Ty se mu také staly osudnými - 31. května 1970 zasypala lavina v Peru základní tábor české horolezecké expedice, jejímž členem byl i Vilém Heckel. Fotograf Josef Koudelka (režie Rudolf Adler) získal obdiv a úspěch především tím, že objevil ve své době nové téma - cikány. Jezdil za nimi na východní Slovensko od počátku šedesátých let a jeho snímky zaujaly především strhujícím humanismem. Koudelka vytvořil rovněž řadu vynikajících fotografií ze srpnových událostí v Praze roku 1968. Oči Dagmar Hochové zachytil ve svém dokumentu Jan Soukup. Představuje tvorbu přední české fotografky, oceněné letos medailí Za zásluhy. Hochová na sebe upozornila především fotografiemi dětí, zachytila však i mizející svět Slovenska, vytvořila cyklus snímků o legionářích, fotografovala disidenty... Posedlý Šibík (rež. Jan Soukup) je věnován fotografu mladší generace, který se považuje za "fotožurnalistu". Léta dokumentuje válečné konflikty a přírodní katastrofy a tvrdí, že focení je pro něj absolutní droga.