Úterý 18. 12. 2001 Český rozhlas 2 - PRAHA - 0.04 hodin

V českých zemích se počalo používat vápno ve stavebnictví s příchodem křesťanství, kdy se uplatňoval římský způsob staveb, kámen se lámal z přírodních výchozů a pálil se v jámách nebo milířích přímo na místě. Později vznikaly na příhodném místě malé vápenky, zděné šachtové pece a vápenec se do nich dovážel. V Meteoru nahlížíme do knihy Neživá příroda Prahy, kterou vydalo nakladatelství Academia.

Potřeba vápna se silně rozvinula v době velkého stavebního ruchu za vlády Karla IV. a Vladislava II. Vápence z Podolí, Braníku a Zlíchova byly sváženy po vodě a vypalovaly se v pecích umístěných v Praze na obou březích Vltavy. Výkopové práce v roce 1966 na Velkopřevorském náměstí na Malé Straně před Buquoyským palácem, velvyslanectvím Francouzské republiky, narazily na zbytky pece na pálení vápna. Také v areálu Anežského kláštera byla odkryta vápenka válcovitého tvaru. Kolem roku 1750 pálil cihly a vápno na Malé Straně u Vltavy například stavitel Dientzehoferových staveb Zobel. Vápno pálené z jílových vápenců dvoreckoprokopských bylo silně hydraulické, takže zajišťovalo vysokou pevnost i bez zvláštních přísad. Největšího rozkvětu dosáhla výroba v letech 1767-1788. Hergetovy závody na Malé Straně dodávaly mleté hydraulické vápno, které jako Pastu di Praga vozili formani do Benátek, Hamburku i Brém, neboť se osvědčilo i na mořské stavby. Asi roku 1857 bylo zakázáno pálení vápna v obvodu města Prahy - a jeho výroba byla přenesena z Malé Strany na Zlíchov, do míst dnešních kamenických závodů. Vápenec se dopravoval povozy z lomů pod Dívčími hrady. Po roce 1860, vzhledem ke stavbě buštěhradské dráhy, byl tento lom opuštěn. Postupně se začaly otvírat nové lomy v prostoru dnešního Barrandova, ze strany chuchelské silnice, dále z hlubočepské strany a za Slovankou pod cestou na Žvahov...