TÉMA TÝDNE
Petr Nováček a Ivan Hoffman, Český rozhlas
1 - Radiožurnál
Proč hned až na Měsíc?
"Už to máme za sebou, už to máme za sebou,
dnes náladu dobrou měj, teď už je nám hej," mohli si tak jako naši bláhoví
otcové a dědové v pětačtyřicátém zanotovat ctihodné poslankyně a poslanci
minulý čtvrtek, když po půlročním úsilí ve třetím čtení 151 hlasy ze 178
přítomných schválili novelu zákona o parlamentních volbách. Neboť se tentokrát s
výjimkou komunistů a části unionistů ruka k ruce příkladně vinula a protože k
dobíhajícímu mandátu dnešní sněmovny musí prezident vyhlásit volby nejpozději
počátkem března, je souhlasné stanovisko Senátu pravděpodobné. Vzhledem ke
kompromisnímu charakteru volební novely si to myslí i místopředseda sněmovny a ODS
Ivan Langer, který ovšem dodává: "Od mých osobních představ je to přibližně
stejně daleko jako ze Země na Měsíc." To zklamání lze pochopit, neboť ODS
programově a pan místopředseda osobně preferují jednokolový většinový volební
systém, v němž po britském způsobu vítězí "první na pásce". Zajisté i
proto, že v prvním kole senátních voleb téměř vždy bodují kandidáti ODS a
konkurenci pak dá hodně úsilí, aby je ve druhém kole přečíslila, nenašel dosud
tento model u nás širší sympatie. Suma sumarum téměř většinový efekt slibovala
volební reforma z dílny ODS a ČSSD stavějící na 36 volebních krajích a
"upraveném d´Hondtu", výhodněji přidělujícím mandáty stranám s
větším počtem obdržených hlasů, které však letos v lednu odzvonil Ústavní soud.
Oproti ní je novela, schválená nyní sněmovnou, krotká. "Neupravený
d´Hondt" v kombinaci s toliko 14 volebními kraji je vcelku neutrální kombinace,
která nikoho zřetelně nezvýhodní. Ani snížení procentuální hranice u
preferenčních hlasů z deseti na sedm procent neznamená revoluci. Někteří kandidáti
unionistů se sice obávají, že je na čtyřkoaličních kandidátkách přeskočí a
tím vyřadí z volitelných míst disciplinovaní lidovci, kteří zakroužkují své
lidi, leč lidovečtí "volební matematici" ujišťují, že s výjimkou dvou
nejméně lidnatých krajů by se musel stát zázrak, aby někdo nasbíral odhadem pět a
víc tisíc preferenčních hlasů. Když už jsme se takto ocitli u Čtyřkoalice, není
bez zajímavosti, že se nakonec už bez láteření smířila s aditivním kvórem pro
vstup volebních koalic do sněmovny (minimum 10 % pro dvojčlennou koalici, 20 % hlasů
pro čtyřkoalici). Proč jí náhle to, co považovala za nemravné, přestalo vadit?
Volebního zákona je třeba jako soli a kdyby "čtyřka" jeho přijetí
bránila a tím vyvolala ústavní krizi, těžce by na to doplatila. Je to však jediný
důvod, proč všichni přítomní lidovci a 11 unionistů ve sněmovně novelu volebního
zákona včetně kontroverzního aditivního kvóra podpořilo? Až budete, vážení
čtenáři, číst tyto řádky, mělo by už být po republikovém shromáždění Unie
svobody, a tudíž definitivně rozhodnuto o jejím sloučení s DEU. Pro Čtyřkoalici
tím klesne volebním zákonem předepsané aditivní kvórum z dvaceti na patnáct
procent. A nemusí to být odpočet poslední! Pokud se nenajde dobroděj, který do
poloviny ledna 2002 buď od České pojišťovny převezme téměř sedmdesátimilionovou
pohledávku za ODA, anebo se zaváže, že ji Žantovského straně pomůže efektivně
splácet, stane se reálnou hrozba podnikatele Radima Masného, že pohledávku odkoupí
on sám a Žantovského "moralisty, kteří mají sami špinavý dvůr", jak se
vyjádřil, zničí, čili pravděpodobně pošle ODA do konkurzu. Protože by to kromě
politické předvolební ostudy mohlo pro Čtyřkoalici znamenat i finanční újmu, lze
brát velmi vážně výstrahu KDU-ČSL z předminulého týdne: buď uvede ODA do
poloviny ledna své dluhy do pořádku, anebo její lidé opustí čtyřkoaliční
kandidátky. Dost možná směřujeme ke stavu, o němž letos na jaře hovořili
Vladimír Mlynář i Cyril Svoboda, než jim to jejich partaje zatrhly: Čvtyřkoalice,
říkali, by se měla transformovat do podoby křesťansko-liberálního dvojbloku.
Neměli jistě na mysli tak drsnou cestu integrace, do jaké žene Čtyřkoalici bývalý
sponzor ČSSD Radim Masný. Na druhé straně jen desetiprocentní volební kvórum není
k zahození, a připomeneme-li si Švejkovy zážitky z blázince, že čtyřka je ve
skutečnosti dvojka, pak nám přijde úplně samozřejmé.
Posilování měny
Miloš Zeman se netají svým despektem k
analytikům. Nic proti tomu, když upozorní na jejich chybné odhady, alespoň jsou
analytici příště ve svých vyjádřeních pečlivější. Jsou ovšem situace, kdy jim
je pečlivá úvaha k ničemu, neboť se stane cosi, s čím počítat nemohli.
Příkladem budiž posílení koruny vůči euru a dolaru v reakci na výroky premiéra v
minulém týdnu. Miloš Zeman kritizoval měnovou politiku České národní banky, když
odmítl její říjnové intervence proti silné měně jako vyhazování peněz. Názor
to není originální, mají ho po bitvě všichni, zajímavé je, že si ho nenechal pro
sebe a neváhal poslat korunu k hranici 32.50 za euro. Možná aby mohl analytikům,
kteří prognózovali spodní hranici na hodnotě 32,83, ukázat dlouhý nos. Existuje ale
i jiné vysvětlení. Miloš Zeman na měnové téma prohlásil, že je zastáncem
pozvolna sílící koruny: "Je to Damoklův meč, který visí nad hlavou českých
exportérů a nutí je zvyšovat produktivitu práce a inovovat. Kdyby silná koruna
neexistovala, exportéři by byli jako líní kapři v rybníce a podobně jako za Klause
by těžili z devalvačního polštáře," řekl premiér. Exportéři to vidí
jinak. Tvrdí, že z nich nebudou štiky, spíše že brzy budeme hledět na leklé ryby.
Silná koruna zlevní dovozy. Otázkou ovšem je, jaký z nich bude prospěch, jestliže
pokles vývozu vezme lidem práci. |