Události letošního podzimu zcela zastínily řadu akcí, které chtěly připomenout významný dějinný moment - 10. výročí rozpadu SSSR. Ale stejně si žádný světový politik nenechal ujít příležitost připomenout to pohledem z vlastního úhlu.

Bývalý generální tajemník OSN Butrus Butrus Gálí o tom řekl: "Bylo to historicky nevyhnutelné, ale přesto to všechny překvapilo."
Exprezident USA Jimmy Carter: "Je to veledar dějin, který ještě dnes plně nedoceňujeme."
Spisovatel Alexandr Solženicyn: "Někdy v noci procitám s pocitem, že ke mně znovu dolehla ozvěna zvonění padajících okovů více než stovky národů."
Henry Kissinger: "Je to velkorysá šance osudu na lepší svět. Už proto, že Putin chápe, že obnova Ruska je záležitostí velmi dlouhé doby a že USA je proto lépe vnímat jako partnera ke spolupráci - a nikoli jako rivala a nepřítele."

Grigorij Javlinskij (ekonom a přední ruský demokratický politik): "Nesouhlasím s názorem, že za zločiny minulosti nebyl nikdo potrestán. Viníky, i když po svém, potrestal prostě sám vývoj. Miliony malých komunistických diktátorů přišly o neomezenou vládu. Bývalých prominentů, kterým se dnes žije dokonce ještě líp než za totality, zas tolik není. Navíc proto, aby si dobře žili, museli proti své vůli akceptovat úplně opačnou společenskou filozofii a realitu, než jakou sáli s mateřským mlékem. Vývoj je pro ně svého druhu očistcem, který hodně bolí. A to není malý trest - i když jiný, než jaký by jim mnozí přáli."

Javlinskij ze všech citovaných asi nejlépe vystihuje podstatu a hloubku historické změny. Včetně toho, že porevoluční údobí mají mnohé vady na kráse a hlavně spravedlnosti. Nejvýznamnějším výsledkem vývoje však bezesporu je definitivní kolaps starého pojetí společenských vztahů. A to v celém někdejším "světovém táboru socialismu".

Pouhých 25 let po smrti Mao Ce-tunga jsou dnes do Komunistické strany Číny přijímáni soukromí podnikatelé a finančníci. To je sám o sobě hotový zázrak. V Šanghaji a v Pekingu jsou už dokonce v čele některých nižších stranických orgánů. Jako schopní manažeři. Když si tuto skutečnost dovolil zkritizovat věhlasný čínský marxistický teoretický měsíčník, současné pekingské státo-stranické vedení to vyřešilo zcela revolučně: časopis přestal vycházet.

Kdo z bývalých mocipánů pochopil nezvratnost vývoje, převlékl kabát. V Rusku bývalí pučisté - ovšem v hávu nových demokratů - jsou nyní na řadě míst ve funkcích guvernérů oblastí nebo aspoň jejich zástupců. Ale od tří různých nejlevějších stran včetně Zjuganovovy komunistické partaje se distancují - a hlásí se hlavně k politice prezidenta Putina. Pokud jde o maršála Jazova, snad nejvýznamnějšího pučistu roku 1991, ten se ochotně stal poradcem současného ruského ministra obrany. Aspoň to na něho v minulých dnech prozradil Boris Němcov, Putinův zástupce pro velevýznamnou oblast celého Povolží.

Vyšetřovací komise, která si po srpnu před deseti lety povolala pučisty na kobereček, stále ještě ze své činnosti toho moc nezveřejnila. Ale něco přece. Třeba fakt, jak kdysi pracovalo 12. oddělení KGB, zabývající se audiální rozvědkou a kontrarozvědkou. Ta se specializovala jak na široký odposlech telefonických rozhovorů, tak na rozsáhlou síť odposlechu všech center, kde se jednalo o čemkoli významném. Jen v Moskvě bylo těchto center přes 160. Nahrávky trvale přestavovaly obrovskou horu magnetofonových pásků. Úhrnem za jediný den přes 2000 hodin. Na strojový přepis a vyhodnocení si jedna hodina nahrávky vyžadovala v průměru sedm až osm pracovníků. V Moskvě se tím nepřetržitě zabývalo 15 000 pracovníků KGB. Byly to převážně ženy s platem kolem 300 rublů měsíčně. Mohly si být téměř jisté, že díky specifice své práce půjdou za patnáct let do důchodu skoro hluché. Odposlechovou vášeň KGB motivoval fakt, že psaných dokumentů se báli i malí šéfové. Nechtěli dopustit, aby proti nim mohl být třeba později použit nějaký písemný materiál. Stejně se toho báli i pučisti. Zato se navzájem odposlouchávali velmi pilně. Existuje magnetofonový pásek s nahrávkou, kdy maršál Jazov mluví o svém pučistickém kolegovi (posledním sovětském ministerském předsedovi) Pavlovovi jako o trvale ožralé politické prostitutce.

Končí rok 2001. Maršál Jazov má zvláštní penzi a prémie za poradenskou činnost ve strategickém kolegiu ministerstva obrany. Poslední sovětský premiér Pavlov, o kterém se Jazov tak nelichotivě vyjádřil, je akademikem, doktorem ekonomických věd a je v čele jedné z ekonomických společností s mnohamilionovým obratem.

Na otázku k 10. výročí rozpadu SSSR - zda tedy pučisté v Rusku prohráli, nebo vlastně vyhráli, odpovídá moskevský aforismus: tím, že to celkově prohráli, osobně vyhráli. Boj o další vývoj pokračuje - a bude ještě dlouhý, plný bezohledných intrik. Jedním z nynějších ruských gubernátorů je Vasilij Starodubcev, bývalý pučista i ministr zemědělství. Ve své severské gubernii zuby nehty brání tragický kolchozně-sovchozní systém. Ale ten už má na kahánku. Pro názornost: v Rusku letos rostly brambory na ploše 3 200 000 hektarů a z toho už celé 3 miliony ha jsou v soukromých rukou, s výnosem v průměru asi 130 q na hektar.

Vraťme se ale k událostem, které se staly po srpnu 91. roku, když zkrachoval pokus o návrat k rudé totalitě, ještě dvěma velmi významnými politickými údaji. Člen komise, která pučisty vyšetřovala (poslanec ruského parlamentu a publicista), Andrej Uglanov uvádí, že krach puče vedl k nezadržitelnému rozpadu struktury KGB. Asi 400 nejvýznamnějších inženýrských kádrů, do té doby pracujících pro obranu a rozvědku, dalo výpověď. A co bylo pro KGB ještě drtivější - Moskvě se rozpadla celá špionážní rezidentura ve světě. To byla doslova explozivní tečka za krachem SSSR. Vyšetřovací komise došla na konci svého působení k závěru, že plná pětina sovětských agentů v cizině skončila se svou aktivitou. Doslova práskla do bot. Až 20 procent rezidentů KGB ve světě se po srpnu 1991 dalo k dispozici tajným službám těch států, proti nimž předtím působili. Dnes je i v této oblasti už jiná konstelace. Vladimir Putin v posledních dvou letech nepochybně udělal, co mohl, aby měl k dispozici omlazený, prověřený a konsolidovaný aparát tajných služeb. George W. Bush se po 11. září taky snaží o zkvalitnění svých kádrů domácí i zahraniční rozvědky. Nová situace (a boj s terorismem) přivádí špionážní agentury bývalých rivalů ke spolupráci, jaká by ještě nedávno byla nemyslitelná. Je to svým způsobem zábavný žertík historie, třešnička na dortu k 10. výročí rozpadu impéria, které mělo existovat věčně.