Nemám moc rád rekapitulace, hodnocení, bilance a podobné názvy činnosti, kterou každoročně bičujeme svá nitra, abychom sečetli dvanáctiměsíční plusy a minusy, udělali uzávěrku (brrr, to zní, co?) a pak se teprve zamysleli, jakou nohou a s jakou razancí vykročit do roku nového. Já vím, je teď na všechno víc času i lepší atmosféra. Nad čajem či kávou a mísou cukroví se to docela jinak ohlíží než v běžném shonu. Ale někdy by třeba nebylo od věci pozastavit se trochu i mimo dny vánočních svátků a konce roku. K tomu netřeba vždycky vanilkových rohlíčků a voňavých pracen, mnohé si lze uvědomit i s pišingrem - stále křupavějším, byť průmyslovým.

Letos takových příležitostí bylo, myslím, zase dost. Horký podzim nás možná donutil víc dumat o životě. Mě například přiměl víc přemýšlet o významu slov. Těmi se ostatně v rádiu živím. Zdá se mi ale, že mnohá slova získávají postupem času jinou barvu, sílu, význam a vážnost. Tak jako se v červenci konstatovaný výraz stromeček nemůže rovnat stejnému slovu vyřčenému v těchto dnech, kdy se nám při něm automaticky rozzáří oči a blikají jako ten vánoční zázrak, tak se po letošku podle mne mění i jiná slova. Dřív, když jsme řekli terorista, tak to byl kdosi možná s rouškou přes obličej, nebo padouch s granátem v kapse nebo s třaskavinou. Ale teď už to může být i fanatický pilot nebo multimilionář a za nimi ne desítky či stovky obětí, ale dokonce tisíce lidských životů. I ten život je slovo s obrysy, které mají pro mě letos dočista jiný tvar. Slovo se zvukem, který jsem dřív asi neslyšel tak hlasitě. Na jedné straně je to život v bezpočtu barev kolem nás, ale na druhé jsem ho viděl jen jako černobílou průhlednou nicotnost v podobě života - či spíš živoření uprchlíků v afghánských táborech běženců.

I to letos patří na moje stránky přepočtů, co rok dal a vzal. A jakkoli je to kruté setkání s realitou, je asi dobře se občas podívat za obvyklé hranice slov, která běžně užíváme, ale nějak nám zplacatěla, zevšedněla, zešedla. Protože pak najednou procitáme a vidíme svět kolem nás úplně jinak. Ale protože slova se prý nemají počítat, nýbrž vážit, mnoho už jich nepřidám. Jen pár - ruské přísloví praví, že slovo není šíp, ale horší než šíp. Až v tom dvoutisícím druhém na někoho zamíříte, vzpomeňte si. Zase totiž přijde ten čas počítání ztrát a nálezů.