Ačkoliv tyto řádky vycházejí v blízkosti nevážného silvestrovského dne, obsah následujících slov je míněn navýsost vážně. Ba přímo velevážně.

Přicházím s poselstvím určeným malířům, kteří touží po tom, aby se jejich dílo dočkalo obecné pozornosti. Mnozí z nich se trápí obavou, že se jim to nepovede. Přitom stačí přičinit se o to, aby některý z obrázků se dostal na dopravní značku! Tam je zaručen každodenní zájem bezpočtu diváckých očí. A to i v pondělí, kdy bývají galerie obvykle zavřeny.

Kdybych byl malířem a toužil po uznání, postupoval bych právě tímto způsobem. Na rozdíl od pomíjivé módy výtvarných stylů jde o uplatnění nadčasové. V době, kdy už jen vzácně spatříte parní lokomotivu kouřící z komína, její obrázek pořád ještě žije na značce před železničním přejezdem bez závor. Stejně tak jako trvá Mona Lisa, trvá i tato Mona Lokomotiva.

Podobně je na tom i vyobrazení pána v klobouku. Mám na mysli zobrazeného štramáka, který se skví na Zákazu vstupu chodců. Ačkoliv v současnosti v klobouku chodí už jen málokterý muž, ta kresbička na značce žije. Podobně je tomu i s dívenkou s mašlí. Tedy s ozdobou ve vlasech, která je už velice vzácná. Na výstražné značce Pozor, děti! zůstává mašle ve vlasech pořád. Je to nezvratný důkaz hodnoty onoho výtvarného dílka: má přesah i do doby bezmašlové.

Někdo z výtvarných kritiků se může domnívat, že na dopravních značkách jsou jen takové malůvky, které nevzbuzují v divákovi hlubší myšlenkové pochody. Stačí však připomenout obsah dopisu jedné z posluchaček Českého rozhlasu 2 a bude jasné, že dopravní značky mohou být inspirací k dalekosáhlým úvahám.

Paní Jana Jonášová z Kladna se mi ve svém listu svěřila, že při cestě ze zájezdu v Chorvatsku seděla v blízkosti řidiče autobusu a z nedostatku jiné činnosti přemýšlela o tajemných souvztažnostech několikrát spatřené značky Pozor, padající kamení! Pisatelka je zdravotní sestra v důchodu, a tak při přemýšlení o té značce jí vytanula na mysli různá nebezpečí, která by mohla jejich autobus ohrozit:

"Nevěděla jsem, zda bych neměla vybídnout řidiče, aby jel pomalu, aby ty kameny při padání viděl. Nebo mu říct, aby zastavil, aby ty kameny před námi spadly a my pak v klidu mohli jet dál. Ta značka mě přivedla k nekonečným úvahám a všechny vedly k riziku, že bychom mohli být na maděru."

Podle závěrečné části dopisu paní Jany Jonášové proběhla cesta výsledně dobře. Valící se kameny tak pro pisatelku zůstaly jen na značce. Případně v názvu věhlasné britské rockové skupiny. A jako pro zdravotní sestru pak možná ještě coby kameny žlučníkové.

V rámci inspirativního významu výtvarných děl umístěných na dopravních značkách připomínám i vyobrazení krávy. Ta je umístěná na značce, která upozorňuje řidiče, aby si dali pozor na zvířata. Kdežto jelínek na značce upozorňuje: Pozor na zvěř! Je nespornou zásluhou těchto výtvarných děl, že nás vedou k vnímání jemného jazykového rozdílu mezi zvířaty a zvěří. Teď jde ještě o to, aby ten rozdíl byl znám i zvířatům a zvěři a aby náhodou za dopravní značkou s krávou nám nevběhl do cesty jelínek, a naopak.

Do dějin výtvarného umění dopravních značek se hluboce zapsalo i zpodobnění zvukové houkačky. Tedy trumpetky, která je na jednom konci otevřená a na konci druhém má takový balonek, jehož ručním mačkáním se do ní kdysi vháněl vzduch a ona troubila. Tato dávná varianta klaksonu bývala umístěna na autě venku na dosah řidičovy ruky, aby měl houkačku pěkně na dosah.

Po klaksonech ručních vyhlížely podobně ještě i ty první elektrické. Viděl jsem inzerát na jeden takový v dávné knížce, která vyšla počátkem třicátých let a jmenuje se "Jak se stanu dobrým šoférem". Byla to reklama na tehdejší klakson s názvem "Tenor Cicca Duplex". Nabízela jej firma Roubíček z Prahy 10, která se v inzerátu dušovala, že je to - cituji - "nejlepší pojistka proti úrazům za mlhy". A taky "nejspolehlivější vůdce městským ruchem". Ale nejen to. V inzerátu jsem se také dočetl, že houkačka Tenor Cicca Duplex je přímo "diktátor silnice".

Historická podoba automobilové houkačky je v současnosti k vidění už jen v muzeu. Případně na přehlídkách veteránů. Nebo na dopravní značce oznamující Zákaz zvukových výstražných znamení. Toto výtvarné dílo přežilo svou předlohu a určitě i autora té kresby, který je bohužel neznámý - na rozdíl od autorů některých jiných výtvarných děl, která nedosáhla zdaleka takového věhlasu.

Onen neznámý autor může být na své dílo pyšný. Nejen že přečkalo názorové rozmary času, ale překonává i opravdové bouře a plískanice a metelice. Neumím si představit žádné jiné malířské dílo, které by takovou činu přežilo. Zásluhu na tom mají ovšem i restaurátoři, kteří po každé řepné kampani, když je výtvarné dílo na dopravní značce potřísněno cákanci bláta, přicházejí s košťaty a značky pečlivě omývají.

Jsou to unikátní díla v jedinečné galerii pod širým nebem. Tak mi nezbývá než zopakovat, že kdybych byl malířem a toužil po nesmrtelnosti svých prací, snažil bych se, aby aspoň jedno jedinké z nich se někdy dostalo na dopravní značku.