TV TIPY
Pondělí 7. 1. 2002 ČT 2 - 21.30 hodin
Nezávislost jako životní princip
Z malých evropských kinematografií patří
vedle dánské (zde hlavně zásluhou Larse von Triera) mezi nejpozoruhodnější ještě
nizozemská. Představí se třemi ukázkami, které nyní nabízí Česká televize. Z
Nizozemí se téměř každý rok vynoří dílo, které upoutá mezinárodní pozornost,
navíc už několikrát korunovanou americkým Oscarem. Takové pocty se dočkal i snímek
Marleen Gorrisové Antonia.
Režisérka natočila rodinnou ságu, zachycují život několika
generací. Titulní hrdinka, obklopena kruhem svých blízkých, vzpomíná na události
posledních desetiletí, během nichž se její rodina změnila ve velké společenství.
Do rodné vesnice se Antonia vrátila těsně po skončení druhé světové války s již
dospělou dcerou Danielou. Obě se vyznačují volnomyšlenkářstvím, jsou prosty
předsudků - a neohlížejí se ani na mínění sousedů. A další generace pak
nezávislost jako životní princip dovádějí k nejzazším mezím, zvláště k
mateřství bez manželského chomoutu. Ač osou příběhu je Antonia, celé dění
komentuje s trochou ironického odstupu její pravnučka Sára, vnášející tak mírně
zcizující nádech. Stejný význam ovšem mají i Danieliny představy, v nichž sochy
svatých spiklenecky pomrkávají a kamenný anděl na hřbitově dokonce křídlem drcne
do nehodného kněze. Člověk má jednat podle svého svědomí, a proto nemá smysl
zastírat pochybení přetvářkou...
Marleen Gorrisová přichystala úsměvnou idylu, stavějící na
bizarnosti či výlučnosti postav. Laskavá i odhodlaná Antonia se stává jakousi
pramátí celého společenství, udává tón pro pochopení lidské svobody v
nezávislosti na tradiční morálce či spíše pokrytectví. Nejde jen o vyznávání
sexuální svobody (včetně lesbické lásky, kterou prožije Daniela s učitelkou své
dcery), ale hlavně o pochopení mentálně postižených, kteří v jejich kruhu
nacházejí pochopení. Celý film se stává oslavou činorodého přístupu k životu a
nezávislosti na uznávaných tradicích. Nejdůležitější je poznání, že je
přirozené, aby lidé umírali v okruhu svých blízkých, aby smrt pojímali v kontextu
životního cyklu, aby zrození i skon vnímali jako pouhé korálky na nekonečné
šňůře života.
JAN JAROŠ
Úterý 8. 1. 2002 ČT 2 - 21.30 hodin
Království (1/5)
Na reprízu již uváděného
pětidílného seriálu Larse von Triera Království posléze naváže pokračování -
Království II. Pro diváky, kteří tento seriál, kritiky označovaný za ironizující
"soap operu", děsivé nemocniční drama, severskou variantu městečka Twin
Peaks, paranoidní mystickou show, gotický román a supernaturalistickou komedii v
jednom, neznají, připomeňme jeho děj. V Královské nemocnici v Kodani, jak se zdá,
vládnou zlé síly. Budovu, zřízenou v roce 1910, ovládá "duch minulosti"
bez ohledu na to, že staré zdi byly v roce 1958 nahrazeny moderní nemocnicí na
původních základech. Právě tento zlý duch minulosti způsobuje, že pacienti,
kteří by mohli být zachráněni, umírají. Mezi doktory vládne pýcha, ignorance a
nenávist, v jejichž jménu dělají stále nesmyslnější chyby. Jen někteří
pacienti jsou schopni slyšet volání o pomoc z úst dávno mrtvé nebohé dívky jménem
Mary...
Středa 9. 1. 2002 ČT 2 - 20.00 hodin
Jak se hledají hlavy
Místo, kde se roku 1621 konala poprava
dvaceti sedmi českých vůdců stavovského povstání, dodnes označují v dlažbě
Staroměstského náměstí kříže. Kde však jsou hlavy? Ví se o nich, že byly pro
výstrahu vystaveny na Staroměstské mostecké věži. Odtud však po deseti letech
zmizely. Kde jsou teď? Už před časem si tuto otázku položil režisér Petr Kotek v
dokumentu Národ bez hlav (ČT jej znovu uvádí 2. ledna). Jeho cesta do hlubin historie
vedla houštím dohadů, mýtů i legend. Snímek Národ bez hlav na předchozí
dokument volně navazuje. Předmětem pátrání je tentokrát především lebka Jáchyma
Šlika, který byl na Staroměstském náměstí popraven spolu s dalšími šestadvaceti
odsouzenými. Filmový štáb se spolu s odborníky (např. prof. Vlčkem) snaží
dopátrat nejen lebky samotné, ale fyzické podoby Jáchyma Šlika a rekonstruovat i jeho
životní osudy. Tvůrci se zaměřují i na dalšího popraveného, Kryštofa Haranta z
Polžic a Bezdružic. Na hradě Pecka budeme svědky unikátního výzkumu pod dlažbou
kostelní lodi. Film, který klade otázky týkající se národních mýtů a velkých
záhad české historie, je ve svém objevitelském úsilí zcela ojedinělý.
(ap)
Čtvrtek
10. 1. 2002 ČT 1 - 20.00 hodin
Indián
Tento muž opustil všechno, aby naplnil
svůj sen. Divočina dalekého kanadského severu, země lesů, zvířat a indiánů, se
stala jeho skutečným domovem. Říkali mu Šedý výr neboli Ten, který chodí v noci.
Vedl s přírodou tvrdý boj o přežití a nic jiného nepotřeboval. Žil jako osamělý
lovec v opuštěném srubu a jen občas se nechal najímat jako průvodce. Myslel si, že
už nikoho nepotřebuje. Pak ale přišla ona - krásná a tvrdohlavá Anahareo z kmene
Mohawků a také bílí lovci kožešin. Jak se od toho okamžiku začal utvářet jeho
další osud, by ho nenapadlo nikdy ani ve výra Belaneyho, jenž se odehrál v Kanadě ve
třicátých letech 20. století.
Pátek
11. 1. 2002 NOVA - 21.50 hodin
Prezidentův muž
Joshua McCord, stárnoucí agent a
expert na obzvláště obtížné případy, má před sebou několik obtížných
úkolů. Musí osvobodit manželku amerického prezidenta ze spárů teroristické skupiny
poněkud vyšinutých radikálů a také musí najít a vycvičit svého nástupce. Vybere
si zdánlivě naprosto nejméně vhodného kandidáta, velmi schopného, ale poněkud
vzpurného elitního bojovníka Deke Slatera, kterého musí nejprve přesvědčit o tom,
proč by měl takovou práci přijmout. Společně s ním se pak vydává na další
záchrannou misi, při které mají osvobodit amerického vojenského experta a jeho
rodinu z rukou drogového kartelu v Kolumbii.
Režie Michael Preece. Hrají Chuck Norris, Dylan Neal,
Jennifer Tung, Soon Tek Oh , Marla Adams a další.
Sobota
12. 1. 2001 ČT 1 - 20.50 hodin
Dvě tváře lásky
Snímek režisérky, herečky, zpěvačky a
producentky Barbry Streisandové vznikl na motivy filmu francouzského režiséra Andrého
Cayatta Dvoustranné zrcadlo (1958). Není však jeho americkým remakem v pravém slova
smyslu. Původní příběh maloměšťáckého manželství, které ztroskotává po
úspěšné plastické operaci ženy, pojala režisérka jako milostnou komedii o dvou
intelektuálech ve středním věku, kteří musí překonat vypěstované předsudky, aby
k sobě nalezli cestu. Profesorka angličtiny na Kolumbijské univerzitě trpí komplexy
kvůli svému zjevu. Její kolega, matematik Gregory Larkin, zase po špatných
milostných zkušenostech považuje sex za překážku trvalého partnerského vztahu.
Vzájemné přátelství na inzerát tedy vede brzy k sňatku, podmíněnému dohodou, že
se z manželů nestanou milenci.
Neděle 13. 1. 2001 ČT 2 - 16.30 hodin
Mzda plná třaskavin
Yves Montand byl uznáván jako zpěvák, ale
jeho filmové role vyvolávaly pohrdání, marně se snažil uspět, ať již volil
romanticky laděnou polohu či se posouval k drsnému ničemnictví. Teprve film Mzda
strachu (1953) vše změnil. Režisér Henri-Georges Clouzot, proslulý předtím i
později mnohými thrillery, vytvořil podle románu Georgese Arnauda špičkové dílo,
zasazené sice do exotických reálií Jižní Ameriky, ale akcentující neskonalou bídu
a nemožnost uniknout z ubíjejícího prostředí. Montand tu sehrál postavu řidiče
Maria, tvrdého chlapa i fanfarónského hazardéra, jenž se nebojí žádného
nebezpečí. Hrdiny Mzdy strachu jsou dobrodruzi, často utíkající před dopadem
spravedlnosti, lidé zbavení jakýchkoli iluzí i očekávání. Jedinou příležitost k
výdělku poskytuje jen americká olejářská společnost - a vidina dvou tisícovek
dolarů přiměje skoro každého, aby se nabídl k téměř sebevražedné výpravě, k
dopravení vysoce výbušného nitroglycerinu po neudržovaných cestách. Právě v
těchto vyhrocených situacích se obnaží nejen bezohledná hamižnost jednotlivých
aktérů, ale také nenadále vytrysklá solidarita.
Neslábnoucí
předností filmu zůstává i bezmála po půlstoletí jeho vypravěčská sugestivita:
Clouzot stále upoutává bravurním vystižením jednotlivých postav i vyprahlé
pustiny, v níž se příběh odehrává. Zvláště obdivuhodné je zpodobnění
exotických scenerií nikoli jako atraktivní kulisy, ale jako prostředí plného
nástrah - jízdu po cestě s mnoha výmoly, balvany i padlými stromy provází vědomí
ustavičného ohrožení, kdy chvilková nepozornost může zapříčinit osudovou
havárii. Clouzot postihuje zejména měnící se atmosféru vyprávění: od
beznadějného živoření až k odhodlání nasadit všechny své síly. A mnohé scény
uchvátí bravurním inscenačním zvládnutím: stačí si připomout výjev, kdy Mario i
se svým spolujezdcem uvízne v obrovské kaluži vyteklé ropy a marně se snaží
vyprostit třaskavinou naložené auto.
Mzda strachu se právem řadí mezi klasická díla nejen francouzské
kinematografie. Když se však američtí filmaři pokusili o čtvrstoletí později
natočit novou, výpravnější verzi, již neuspěli - scházela jim právě ona přesně
vyvážená výrazová střídmost.
(jš) |