Nemusím být zrovna věřící, ale Desatero Božích přikázání mi připadá jako mravní kodex, který by měl přijmout každý člověk kdekoli na světě.

1. V JEDNOHO BOHA VĚŘITI BUDEŠ. (Ach, kdyby tak byl jeden jediný Bůh pro celý svět, nebylo by tolik válek...)
2. NEVEZMEŠ JMÉNA BOŽÍHO NADARMO. (To souvisí s prvním přikázáním a je to otázka slušnosti a tolerance.)
3. POMNI, ABYS DEN SVÁTEČNÍ SVĚTIL. (Bohužel, na světě je spousta workoholiků, kteří žádný den sváteční nesvětí. Ke škodě jejich i jejich blízkých.)
4. CTI OTCE SVÉHO I MATKU SVOU, ABYS DLOUHO ŽIV BYL A DOBŘE SE TI VEDLO NA ZEMI. (V různých státech je to různé, ale nejhůř se to dodržuje v postkomunistických státech, kde byl Bůh na černé listině, a úcta k rodičům často mizela, a ještě pořád mizí, třeba kvůli nedostatku bytů...)
5. NEZABIJEŠ. (Mám pocit, že čím déle jsem na světě, tím víc se zabíjí. Sice máme za sebou dvě světové války a vzduchem lítají kdejaká mementa, ale lidi se ne a ne poučit. Zabíjí se furt! Pro peníze, z nešťastné lásky, ze závisti, kvůli droze, kvůli jinému názoru, zabíjí se dokonce i pro potěšení, jen tak, aby se něco dělo...)
6. NESESMILNÍŠ. (Čistá láska bývá k smíchu a smilnění má spoustu jedovatých podob, až po pornografii s dětmi. Demokracii si leckdo vykládá tak, že můžeš všechno, úplně všechno, a čím hnusnější, tím lepší...)
7. NEPOKRADEŠ. (Říkalo se, že kdo neokrádá stát, okrádá rodinu. Systém se změnil k lepšímu, ale krade se neustále, leč rafinovaněji. Viz tunelování. A primitivněji - v metru, tramvajích, autobusech. Vždyť ty náhlé tlačenice znáte, že?)
8. NEPROMLUVÍŠ KŘIVÉHO SVĚDECTVÍ PROTI BLIŽNÍMU SVÉMU. (O tom se nám taky může jenom zdát. Je spousta těch, kteří neznají význam slov čest, pravda, poctivost. Pro pár šupů křivě odpřisáhnou kde co.)
9. NEPOŽÁDÁŠ MANŽELKY BLIŽNÍHO SVÉHO. (Ovšem když se ti líbí, a máš ještě k tomu moc, klidně požádáš, a asi nebudeš odmítnut.)
10. ANIŽ POŽÁDÁŠ STATKU JEHO. (A to s tím souvisí. "Požádaná" manželka se s milencem klidně domluví, a nejenže požádá o statek, ale ještě vyhrožuje zabitím, a třeba i zabije...)

Někdy mně bývá zima po lidském teple. Upadnu na zledovatělém chodníku, a mladík, který se na mě dívá s mobilem na uchu, raději odvrátí tvář, aby mi nemusel pomoci... Ale mám i milejší zážitky: JEDU VLAKEM DO ČERČAN A NAPROTI MNĚ SEDÍ PÁN, MOHUTNÝ A OČI BLÍZKO SEBE, KDYBY MNE OBJAL, UPADLO BY NEBE. ANEBO NE! NEBE BY TO NEJSPÍŠ VYDRŽELO, JEN MOJE JÁ BY SE ŠTĚSTÍM ROZPUSTILO. ČTU NOVINY A PŘESTO OBČAS KOUKNU, JAKOU TEN PÁN MÁ ASI HLOUBKU? RUCE MÁ VELIKÝ A ZA NEHTY ŠPÍNU, VŠAK KDYBY MĚ POHLADIL, ŠTĚSTÍM SI VZDYCHNU... Pyku Pyku.