Nutno předeslat, že označování symfonií různými názvy zpravidla nepochází od jejich tvůrců. Zcela určitě to platí pro Beethovenovu Pátou symfonii, u níž je přívlastek "Osudová" tak vžitý, že leckdo ji přidává k tomuto dílu zcela automaticky. Podobně Beethoven nikdy nepojmenoval svou nejslavnější klavírní sonátu "Sonátou měsíčního svitu" či Pátý klavírní koncert "Císařským". K názvu Páté symfonie však přece jenom podnět dal, když napsal o proslaveném triolovém motivu: Tak tluče Osud na bránu. Nešlo o žádné osudové údery, nýbrž o zpěv ptáka! Způsob, jak je motiv a vzápětí celé hlavní téma 1. věty zpracováno, má však k pouhému zpěvu ptáka velmi daleko. V ostrém kontrastu proti bojovnosti a energičnosti Páté symfonie je Šestá skutečným lyrickým protějškem. Její pastorální nálada byla hlavním a jediným podnětem k tomu, že se tak nazývá. Ač se jedná o dílo klasicistně čisté, můžeme zde už hovořit o silných programových prvcích z mimohudební oblasti. Dílo je vlastně obrazem pocitů, jež se zmocní člověka ubitého životem velkoměsta, když se octne v posvátném klidu venkova s jeho blahodárným koloritem. Je to nádherné dílo, jež i v dnešní době vypětí, spěchu a velkého nasazení dokáže léčit a přinášet sílu překonávat překážky. V Beethovenově "Pastorální" nejde o pouhý idylický obrázek, ale o životodárně tepoucí dílo, jehož jas a energie jsou nevyčerpatelné.