Šesté album skupiny Původní Bureš nabízí opět podle vlastních slov "folkové písně hrané v punkovém rytmu". Lídr kapely, zpěvák a skladatel Jaromír Fumas Palme tentokrát album zastřešil tématem snu, které rozebírá v tragikomických příbězích jednotlivých písniček. Velmi živý zvuk desky podporuje způsob jejího nahrání: celá vznikla na chalupě, kdy jeden hudebník byl v koupelně, druhý v kuchyni atd. Písně Původního Bureše by se daly charakterizovat jako hospodské vypalovačky i s neopomenutelnými houslemi - mezi nejlepší takové patří např. Marie, vrcholný Skřítek či skeptická Jak mě to nebaví. Jsou zde i klasické "happy" písně (Špinavá kočka, Stroj na výrobu štěstí). Variantami k typickému zvuku Původního Bureše je středověká balada Vrány II., Hořící keř (styl Limonádového Joea s barovým pianinem) anebo O mlhách se zajímavým sitárem v závěru.

Špičkový sólista i komorní hráč Jiří Hlaváč si pozval pro druhý díl svého Clarinetissima (vydal Radioservis) jako doprovodný soubor Stamicovo kvarteto. Možná tak učinil i s trochou symboliky - český dirigent a skladatel J. V. Stamic, jehož jméno soubor nese, se totiž zasloužil v 18. století o to, že si klarinet našel cestu na koncertní pódia a pronikl do různých hudebních stylů i žánrů. Hlaváč také tentokrát, obdobně jako na prvním CD, vybíral reperoár tak, aby vynikly bohaté možnosti jeho nástroje: na jedné straně ve filozofických hloubkách Kvintetu h moll Johannesa Brahmse, na druhé pak v hravém veselí Kvintetu B dur Antonína Rejchy. Obě polohy zvládá Hlaváč i kvarteto bravurně (skvělé je např. jeho podání brahmsovské "klarinetové" ukolébavky či klarinetových partů v Rejchovi). Jiří Hlaváč získal za svá alba již nejednu cenu, např. za supraphonské nahrávky Kramářových klarinetových koncertů či za sólové album Genus. Oba díly jeho Clarinetissima si zaslouží nemenší příznivou pozornost. Už proto, že na ně vybíral s osobním citovým zaujetím své klarinetové lásky. A to je na jeho interpretaci znát.