Polemizovat s vkusem většiny nemívá valný smysl. Dvojnásob to platí v případě publika komerční televize, existenčně závislé na získání co největšího dílu "diváckého koláče". Ani při sebevětší dávce kritické tolerance (a rezignace) však nelze přijmout účelovou manipulaci s fakty, kterých se ve svých sobotních extempore pravidelně dopouští Vladimír Železný. Zpravidla v duchu přesvědčení všech velkých vůdců a manipulátorů, že vytrvalé opakování časem zvěrohodní každou lež.

Evergreenem ředitelského pokrytectví je tvrzení, že programová nabídka TV Nova "pouze" respektuje a věrně odráží poptávku diváků. Sama historie směřování nováckého menu přitom dokazuje přesný opak: nikoliv pasivní vyhovování, ale právě aktivní a setrvalé podbíhání aktuální laťky vkusu mas je hlavním principem průběžných programových změn. Východisko s podvodným projektem "intelektuální komerce" je dobře známé. Cílovou podobu programu lze dnes jen odhadovat. Pravděpodobnost, že bude ještě o poznání vulgárnější, pokleslejší, prostodušší, a příslušně politicky zavázanější, však hraničí s jistotou.

Stylovou novinkou v arzenálu polopravd užívaných Vladimírem Železným při tradičních školeních mas je přímé zpochybnění svéprávnosti všech, kdo nesouhlasí s "poznanou pravdou", že Nova je tou nejlepší možnou televizí. Tentokrát konkretizované na reprezentativním příkladu nedávné silvestrovské megaestrády, kdy "my hrajeme špičkový fotbal, a kritičtí prosťáčci a nedouci nás nepochopitelně poměřují baletem (!)". Pro parafrázovaný argumentační veletoč je opět charakteristická ona účelová manipulace s realitou: přesvědčení, že momentální divácký úspěch je absolutní hodnotou mimo estetické a kvalitativní kategorie, je lež. Ani televizní zábava nutně nemusí za svůj úspěch u diváckých mas platit podobnou cenu. Dávné úspěchy zvěčnělého klasika televizní "zábavné lidovky", Vladimíra Dvořáka, jsou dodnes živým příkladem.