4
vychází 14. 1. 2002
Rozhlasová publicistika
Josef Pospíšil, externí redaktor
Českého rozhlasu Plzeň
Vaše cesta k mikrofonu?
Vedla docela přímou cestou. Jako muzikant jsem toužil po "mikrofonu" od mládí. V roce 1970 jsem se přihlásil na konkurz do tehdejší Československé televize Praha. Vyhrál jsem a začal pracovat jako technik v hlasatelně a na záznamovém oddělení. Po několika letech jsem se oženil, a protože jsme neměli prostředky na obstarání bytu v Praze, stal jsem se na krátkou dobu šéfem oddělení jednoho významného telekomunikačního podniku. Náhodou jsem se dozvěděl o konkurzu na redaktora v ČRo Plzeň. A měl jsem opět štěstí. Vybral si mě tehdejší šéfredaktor a spisovatel v jedné osobě - pracovitý, poctivý a neoblomný Bohumil Nohejl. A odtud, shodou náhod a asi i osudu, jak už to v životě bývá, jsem "postoupil" po "pracovním kolečku", kdy jsem se naučil téměř všemu, co se rozhlasové práce týká, až do hudební redakce. To bylo v roce 1975. Další vědomosti jsem načerpal studiem na Fakultě žurnalistiky UK. Pracoval jsem až do roku 1997. Poté jsem musel z pracovního poměru odejít a začal spolupracovat takzvaně externě.
Vaše rozhlasová "nej"?
Současné "nej" jsou pořady "5 P" na okruhu ČRo Plzeň, s podtitulky např. Za vesnickými muzikanty, U muziky s Plzeňáky. Na okruhu ČRo 2 - Praha je to pak každý druhý čtvrtek v podvečer pořad Trubte nám, trumpety a tak trochu zánovní pořad na frekvenci ČRo České Budějovice S dechovkou za humna.
Co vás drží nad vodou?
Když to nebude znít povýšeně, pak velký zájem o moje pořady, jak ukazují už
několik let průzkumy poslechovosti. Potom určitě obrovský dopisový ohlas, který
mohu doložit každoročně několika plnými "pytli" korespondence, kterou
schovávám.
A pak je to moje další muzikantská profese, kterou s manželkou Renatou prezentujeme jako Harmonikové duo ze Šťáhlav, a to nejen doma, ale velmi často i v zahraničních pořadech, včetně rozhlasů a televizí. Také bych nemohl žít bez rodinného zázemí. Mám rád své tři děti (Pavlínu 27 let, Pavla 20 let a maličkého Pepíčka 2 roky) a také jim jako táta fandím a podporuji je v jejich úspěšných profesích, které si sami zvolili. Abych to lapidárně shrnul: Mám moc rád hodně dobrých lidí kolem sebe!
(reé)