Putování tváří v tvář smrti za utkvělým snem provázelo řadu německých filmů - tak bylo koncipováno např. Klepání na nebeskou bránu. K obdobnému tématu se vrací i snímek England! Zde je navíc vložen další oblíbený motiv - přítomnost emigrantů v Německu. Tentokrát se jedná o ruskou komunitu, u níž hledá útočiště Ukrajinec Valerij. Přijel za svým kamarádem, s nímž sdílí společný osud: kdysi se společně podíleli na odstraňování následků jaderné katastrofy v Černobylu, aniž byli jakkoliv chráněni před ničivým zářením. Oba onemocněli. Valerij netuší, že kamarád, s nímž snil o odjezdu do Anglie, už nežije...

Vyprávění se vyznačuje věrohodností v podchycení zvolených reálií (viz autenticitu jazykových rovin, zvláště ruštiny a němčiny), i když může překvapit, že Valerij, mluvící německy bez větších potíží, nezná třeba město Hannover. Také výběr herců, většinou rodilých mluvčích (Ivan Švedov v hlavní roli, ale také rusky mluvící Anna Geislerová, která do svého textu dokonce propašovala několik českých slov), propůjčuje vyprávění potřebnou autenticitu.

Režisér Achim von Borries nezkoumá postavení emigrantů ani situaci v německé společnosti. Zajímá jej existenciální drama člověka, jenž hledá nějaký záchytný bod uprostřed ghetta, sužovaného duchovní i hmotnou nouzí. Valerij totiž osvědčuje lidumilnost a soucitnost, je obdařen až jakousi kristovskou aureolou; rozměrem sebeobětování je podoben Myškinovi z Dostojevského Idiota.
Film se vyznačuje pochmurným obrazovým laděním - příběh se odehrává během podzimních plískanic, aby byl završen stejně nevlídným vánočním obdobím. Vyznění nenechává nikoho na pochybách: všudepřítomná sychravost, převažující noční scenerie a zdevastované brlohy, v nichž hrdinové přebývají, to vše vypovídá o beznadějné situaci, z níž není úniku. Do této roviny se prolínají občasné retrospektivy, laděné naopak do laskavě proteplených světle hnědých odstínů.

Přestože režiséru nelze upřít úsilí o svébytnou výpověď, výsledek je spíše rozpačitý. Místy totiž připomíná víc ochotnickou snaživost nežli sebejistý umělecký počin. England! nejvíce postrádá schopnost diváka vtáhnout do svého světa; jednotlivosti (zvláště pak obrazové a herecké ztvárnění) sice dosahují potřebné sugestivity, avšak prosazují se neživotná, pseudometaforická klišé, jak potvrzují zejména závěrečné scény s pobytem na opuštěné mořské pláži. England! je film, který ne zcela zvládl ambice, po nichž původně pošilhával, ale rozhodně odmítám odsuzovat jej jako dílo zcela nezdařené či dokonce zbytečné.