4 |
|
Televize |
|
ZVEME VÁS DO KINA
Jak skončilo jedno putování za snem
Putování tváří v tvář smrti za utkvělým snem provázelo řadu německých filmů - tak bylo koncipováno např. Klepání na nebeskou bránu. K obdobnému tématu se vrací i snímek England! Zde je navíc vložen další oblíbený motiv - přítomnost emigrantů v Německu. Tentokrát se jedná o ruskou komunitu, u níž hledá útočiště Ukrajinec Valerij. Přijel za svým kamarádem, s nímž sdílí společný osud: kdysi se společně podíleli na odstraňování následků jaderné katastrofy v Černobylu, aniž byli jakkoliv chráněni před ničivým zářením. Oba onemocněli. Valerij netuší, že kamarád, s nímž snil o odjezdu do Anglie, už nežije... Vyprávění se vyznačuje věrohodností v podchycení zvolených reálií (viz autenticitu jazykových rovin, zvláště ruštiny a němčiny), i když může překvapit, že Valerij, mluvící německy bez větších potíží, nezná třeba město Hannover. Také výběr herců, většinou rodilých mluvčích (Ivan Švedov v hlavní roli, ale také rusky mluvící Anna Geislerová, která do svého textu dokonce propašovala několik českých slov), propůjčuje vyprávění potřebnou autenticitu. Režisér Achim von Borries nezkoumá postavení emigrantů ani
situaci v německé společnosti. Zajímá jej existenciální drama člověka, jenž
hledá nějaký záchytný bod uprostřed ghetta, sužovaného duchovní i hmotnou nouzí.
Valerij totiž osvědčuje lidumilnost a soucitnost, je obdařen až jakousi kristovskou
aureolou; rozměrem sebeobětování je podoben Myškinovi z Dostojevského Idiota. Přestože režiséru nelze upřít úsilí o svébytnou výpověď, výsledek je spíše rozpačitý. Místy totiž připomíná víc ochotnickou snaživost nežli sebejistý umělecký počin. England! nejvíce postrádá schopnost diváka vtáhnout do svého světa; jednotlivosti (zvláště pak obrazové a herecké ztvárnění) sice dosahují potřebné sugestivity, avšak prosazují se neživotná, pseudometaforická klišé, jak potvrzují zejména závěrečné scény s pobytem na opuštěné mořské pláži. England! je film, který ne zcela zvládl ambice, po nichž původně pošilhával, ale rozhodně odmítám odsuzovat jej jako dílo zcela nezdařené či dokonce zbytečné. JAN JAROŠ |