"Mezinárodní" kapela Koa, založená před několika lety bývalou členkou Nerezu Zuzanou Navarovou a kolumbijským skladatelem a kytaristou Ivánem Gutiérrezem, patří u nás k tomu nejzajímavějšímu už od svého debutu Skleněná vrba (1999). V tuzemských poměrech neslýchanou kombinaci českého folku a latinské muziky skupina zdokumentovala ještě výmluvněji koncertním Zeleným albem (2000), které však pro Navarovou, zpěvačku a vůdčí osobnost souboru, znamenalo rozloučení s nesmírně inspirativním Gutiérrezem, vracejícím se do rodné země. Obavy z rozpadu cenného seskupení vyvrací nové album Barvy všecky, už názvem naznačující, jak muzikantsky pestrý je jeho obsah.

Složení skupiny Koa doznalo na nové desce jediné změny - kytaristu Ivána Gutiérreze vystřídal Omar Khaouaj, změnilo se však rozložení autorských sil. Většinu skladeb napsala Zuzana Navarová a jizvu po komponujícím zpěvákovi Gutiérrezovi se pokusil zacelit romský akordeonista, pianista a klarinetista Mário Bihári. Napsal a nazpíval tři písně (Kamínek, Soske, Řekni mi, Bože), společně s Navarovou se však představuje i v dalších - například v Taši delé, působivé baladě, kterou v Praze zanechal ještě Gutiérrez. Romský prvek díky Bihárimu prorůstá celým albem a skvěle se doplňuje s latinskými rytmy (bicí: Camilo Caller, kontrabas: František Raba) i s "nerezavějícím" písničkářstvím Zuzany Navarové.

Další a již léty prověřenou hodnotou muziky, kterou dělá Zuzana Navarová, jsou její texty - také na albu Barvy všecky si zachovaly obrazotvornost, hravost i humor: "Hubená noc přisedla si s otráveným vínem. Bledá holka přikryla tmu černým baldachýnem. Ztratila se v nočním dešti moje tramvaj, vem ji nešť i básník, ten, jak Tokaj z Pešti koktal na mě svý nem tudom..." - zpívá Navarová v písničce Piráti a ve skladbě V buši servíruje neodolatelný obrat "zelená hvězda padla na hladinu, to krásná Madla myslí na Adinu Mandlovou".

Kapela Koa je důkazem, že slůvko pop nemusí být v Česku synonymem jen pro provinčnost, zatuchlost a nováckou stádnost. Ale to by tuto a desítky jiných formací museli vzít na vědomí přinejmenším zdejší hudební akademici.

MILAN ŠEFL