Slovo a nůž se mají vždycky brát za správný konec. Jinak je to nebezpečné pro toho, kdo s nimi zachází, i pro toho, proti komu se jimi šermuje. Tohle poučení je právě vysoce aktuální. Jen si připomeňme poslední události! Časově se sešly: připomínka výročí Charty 77, dopis osobností se třemi otázkami, adresovaný Václavu Klausovi, a výměna názorů o autorském právu a umělecké svobodě, kterou vyvolala výstava Tomáše Vaňka s použitím kreseb Josefa Lady. Co mají tyhle události, které nám přinesl čas, společného? Nu právě šermování slovy ostrými jako nůž, která se mají zaříznout hluboko, až zatrne.

Zvláštní je, že tím nejříznějším využívaným slovem je - svoboda. Výkřik "útok na svobodu" bývá přece nejčastěji používaný ochranný štít k odražení protinázorů politiků v mocenských pozicích. "Obrana svobody projevu" je zase nejfrekventovanější drzostí při karambolech etiky a slušnosti. "Nedotknutelnost svobody podnikání" bývá, jak víte, obhajobou řady špatných skutků, které jsou na první pohled velmi neobvyklé, nikoli však protizákonné. Proč ne, když je svoboda...?

Vidíš, svobodo, ty přívětivá a blahodárná! Tak jsme tě chtěli a teď s tebou tolik lidí zachází tu účelově, tu opovržlivě, tu farizejsky. Kdyby byl ještě mezi námi Josef Čapek, připomněl by nám, že "svoboda není nahá, samoúčelná, ničím rozumovým neřízená energie. Svoboda je myšlením, protože je rozhodováním mezi nižšími a vyššími možnostmi." A protože ji naštěstí máme, vždycky se budou křížit názory a postoje tak rozdílné, jak rozdílní jsou lidé a jejich záměry. Je leckdy nemožné ctít názory druhého. Ale i když je ctít nemůžete a máte pro to své důvody, v naší společnosti nikomu nesmí být upřeno právo říkat je a obhajovat.

Právě před nedávnem mě upoutaly na televizní obrazovce dobrosrdečné tváře obyvatel jedné malé obce na Chebsku, kde spáchal sebevraždu starosta, protože byla odhalena jeho dvoumilionová zpronevěra. "Byl dobrý, měl prodejnu, pomáhal nám," řekl jeden. "Šokovalo mě to, co mohla obec za ty dva miliony mít," prohlásila žena. "A co to je - nějaké dva miliony," zastal se starosty rozčileně starý pán, "támhle ukradnou miliardy a co?..." Závěrem pronesl kdosi "Já už jsem starý, mne nepřekvapí nic". Také pociťuji, že mi přibývají léta, že už dost pamatuji, ale vidíte, stále se něčemu divím.

Divím se, proč Emanuel Mandler tvrdošíjně v tisku i v televizi opakuje, že Charta 77 byla k ničemu, nesplnila své poslání a nakonec se spolčila - už proměněna v Občanské fórum - s komunisty. Proč takové znevažování? Jiří Přibáň, který přednáší právní filozofii a sociologii na Právnické fakultě KU, naopak vidí, že "hlavním problémem současné české politiky je přemíra konsenzu mezi oligarchiemi vládnoucích politických stran", a soudí proto, že "liberální demokracie potřebuje ve stejné míře i dnes politický disent, který nenechá politickou moc na pokoji". Vážím a promýšlím tyhle názory a ponechávám si ten svůj: Charta 77 v rámci daných možností ovlivnila před- i polistopadový vývoj v naší zemi. Znepokojila komunistický režim, dala světu na vědomí, že ne všichni jsou poslušní kývalové, bylo to hrdinství své doby, před kterým se skláním. Nic na tom nezneváží fakt, že i uvnitř Charty zlomila StB několik lidí ke spolupráci. Jako součást Občanského fóra překlenula období, v němž se zrodily politické strany, základ pluralitní demokracie. Charta splnila - co mohla.

Divím se, proč předseda Poslanecké sněmovny a předseda ODS Václav Klaus tak ostře reagoval na tři otázky, týkající se jeho vztahu k řediteli Novy Železnému, které skutečně ve veřejném mínění visí ve vzduchu a které mu velmi slušnou a solidní formou předložila skupina 66 intelektuálů. Víc než otázky samé ho asi rozčilila jména podepsaných. Nu ano, zase mnozí z těch, kteří figurovali v iniciativě Impuls 99, Děkujeme - odejděte a nakonec ve Věci veřejné, týkající se ČT. Věční reptalové, nespokojenci a navíc patrně přívrženci Trojkoalice. Václav Klaus to nevzal jako dotaz, ale jako útok. A vyjádřil to s pomocí předem vypuštěných myšlenek svého poradce Jakla takto: "Vážím si veřejné aktivity každého občana. Vaši iniciativu ale považuji za politickou a lobbistickou hru. Cítím ji jako ohrožení svobody své a svobody v celé naší zemi. Věřím, že ji tak pochopí i celá veřejnost." A doplnil to obviněním: "Vy dáváte najevo, že chcete, aby Česká republika v tomto sporu (televize Nova) dopadla co nejhůře. Strašíte veřejnost a případnou prohru chcete připsat svým politickým neoblíbencům." Někdy se mi zdá, že politici v křeči ani netuší, jak jejich projevy působí. Poslouchám, čtu a sleduji. Zase si ponechávám názor svůj. Považuji za svobodné a patřičné jednání zeptat se politika na důvody jeho činů. Je dobře, že se najdou lidé, kteří to dělají. Marně v tom hledám útok na svobodu v zemi. A docela se mi líbí nečekané vyjádření předsedy vlády Miloše Zemana: "Také jsem přijal Železného, ale na rozdíl od Václava Klause jsem ho nepodpořil a setkání neoznámil médiím. Povinností vlády je bdít nad tím, aby se věci vyšetřovaly rychle..." Je to daleko vtipnější politický trumf než se nechat vyfotografovat pro reklamu na lyže.

A také se divím, kolik už bylo napsáno slov o svobodě uměleckého projevu v souvislosti s výstavou Tomáše Vaňka, který domaloval kresby Josefa Lady erotickými prvky. Kunsthistorik Jiří Machalický říká, že "Vaněk Ladovo dílo neznevažuje". Jde prý spíš o to, aby se ukázalo v novém světle, aby se objevily jeho odlišné hodnoty ve vztahu k současnosti. Jde přece o svobodu umělecké tvorby... Nu, slova estéta! Sochař Olbram Zoubek soudí, že bez ohledu na právní stránku (souhlas dědiců práv) je to neetické. Teoretik umění Jiří Šetlík zas myslí, že dědicové by mohli být naopak spokojeni, protože Vaněk Ladu spíš propaguje. A generální ředitel Národní galerie Milan Knížák? "O znehodnocování nemůže být řeč. Citace cizích děl používá v současném umění téměř každý. Třeba s Monou Lisou dělalo mnoho umělců nejrůznější věci, ale původní dílo to nijak nepoškodilo." Tak. Zase čtu, porovnávám a ponechávám si názor svůj. Kéž by nám školy vychovávaly umělce, kteří mají svůj styl a vlastní nové nápady. A také - když už je dílo malíře Lady půvabné, milé a pohodové, proč do něho násilně vpašovávat nechutnosti? Že bychom opravdu žili v době, která si takové provokace žádá?