Nářky nad úrovní původní dramatické produkce patří k evergreenům kritické reflexe obrazovky. Nekonečné opakování formálních a obsahových stereotypů, schémat a klišé spolehlivě kralovalo nabídce České televize i v loňském roce. Letos možná bude lépe: Podobně jako některé letošní dokumenty opravňují i nejnovější dramatické premiéry mírný optimismus.

Pozornost si zasloužil už první dramatický opus uvedený v nedělním večerním čase na ČT 1, psychologická skorodetektivka s názvem Den, kdy nevyšlo slunce. Debutující scenáristka Jitka Musilová a zkušená režisérka Jitka Němcová sice divákům nenabídly o moc víc než "pouhou" rehabilitaci zvládnutého řemesla, z hlediska nedávné přehlídky autorské nemohoucnosti mnohých renomovaných tvůrců to však není málo.

Spíš úspěchem byl i druhý letošní pokus o oživení prošlého dramatického menu v podobě dvojího scenáristicko-režijního debutu čerstvých absolventů FAMU. V souboji talentu, dobré vůle, ambicí a nezkušenosti, který vždy předznamenává podobné příležitosti, lépe uspěl Pavel Göbl s hravým nadhledem nad svým Javorovým gulášem. Ani poněkud rozvláčný a méně osobitý Adam a Eva 2001 Patrika Hartla však nepatří do standardního výčtu proher a ztrát.

Alternativu neblahé situace dramatické tvorby představil i třetí lednový nedělní večer, kdy první program České televize nabídl svým divákům premiéru filmu Samota scenáristy Jiřího Bednáře a režiséra Jaroslava Brabce. Vytříbená režie v duchu stylizovaného poetického naturalismu, herci překvapivě obohacující a prohlubující zavedenou typizaci a zvěrohodňující charakter svých postav, promyšlená dramatická stavba jednotlivých motivů i dějových peripetií - tím vším vyniklo syrové drama koncentrované emotivní síly nad "dobře zavedený" podprůměr. Právě netuctovost a osobitá stylizace Samoty prakticky připomněla další, možná ještě závažnější problém: budou diváci, léta přesvědčovaní o zákonité popisnosti a plakátové povrchnosti veškeré televizní dramatiky, vůbec schopni a ochotni přistoupit na její jinou podobu?