6
vychází 28. 1. 2002

Rozhlasová publicistika

TVÁŘ ZA MIKROFONEM

Vaše cesta k mikrofonu?
Byla poněkud křivolaká. Když mi bylo šest let, dostala jsem z Československého rozhlasu první honorář v životě. Bylo to celých šest korun za účinkování v pořadu Kohoutek, jehož jsem byla každou sobotu věrnou posluchačkou. Později jsem vystudovala na brněnské univerzitě dějiny umění a archeologii a čekalo mne Muzeum města Brna. Nějaký čas jsem také novinařila, vracela se k původnímu oboru do Moravské galerie, a protože mám ráda především užité umění, zamlouvala se mi i práce tiskové mluvčí v Design centru České republiky. To už jsem asi deset let pravidelně spolupracovala s rozhlasem. Dodnes mám schovaný první samostatný pořad. Byl pro děti a měl jim vysvětlit, jak přišla na svět keramika. Za čas jsem si troufla s povídáním o cestách za uměním k živému mikrofonu a najednou jsem se ocitla na té protější židli: redaktorské a moderátorské.

Vaše rozhlasová "nej"?
Stalo se to daleko na Nilu, v Asuánu. Byla jsem tam na dovolené a chtěla jsem si pro pořad o Egyptě přivézt několik autentických zvuků z tržiště. Když jsem vytáhla magnetofon - všechno to báječné brebentění, vyvolávání, zpívání, drnkání ba i pískání na píšťalky ztichlo, jako když utne. Procházeli jsme mezi barevnými stánky a bylo to, jako když vypnete u televize zvuk. Přece to nevzdám - svěřila jsem se se svým problémem pekaři v malém krámku s plackami. V očích mu zajiskřilo, vyskočil a začal režírovat: v momentě, kdy se z minaretu ozval s nádhernou melodií muezzin, ujali se všichni trhovci svých rolí, nabízeli, ba se i "hádali" jako o závod. Byli skvělí. Dodnes mám od jednoho z nich šňůrku modrých kamínků. Přináší mi štěstí.

(reé)