"Dobrý den, vašnosto, co si dáte k pití?" ptá se číšník s čepičkou hospodského Palivce na hlavě. Říkám, že si dám budějovickou dvanáctku, a co by mi pan vrchní doporučil dobrého jako předkrm.

"Jatýrka paní Milerové. - To jsou drůbeží játra podávaná s kousky jablek a hrušek. Velmi pikantní a lehce sladké, vašnosto." Kromě této delikatesy mi číšník ještě doporučuje pečené vepřové koleno vojína Balouna. Rozhoduji se tedy pro jatýrka paní domácí Millerové.

"Chviličku prosím posečkati pivka, za momentíček tu jsem zpátky, vašnosto", řekl číšník a odkvačil do kuchyně.

Na stěnách vratislavské Hospody u Szwejka visí staré mapy rakousko-uherského mocnářství. Obraz císaře pána, co na něj v Palivcově hospodě sedaly mouchy, a spousta obrázků Josefa Lady z prvního vydání knížky o anabázi dobrého vojáka Švejka za světové války. - "Byl to velký problém půjčit si tu knížku z Národního muzea ve Vratislavi. Ale podařilo se nám to. Půjčili nám ji jen na hodinu. My jsme utíkali ke kopírce, obrázky si zkopírovali a teď je tu máme na zdech," říká spolumajitelka Hospody u Szwejka paní Aldona Anto?. Podnik před 4 lety založila s manželem. Oba mají kromě restaurace jednu společnou lásku - Haškův román. "Ještě jako snoubenci, a to jsme byli zasnoubení jen asi rok, jsme společně asi třikrát přečetli celého Švejka," udivuje mne paní Aldona. Nejde mi do hlavy, jak lze takovou knížku společně - tedy dohromady - číst. - "Společně - to znamená, že když jsme já a Adrzej leželi v posteli, jediná knížka, kterou jsme mohli číst, byl Švejk."

V Hospodě u Szwejka nejen obrázky na stěnách připomínají ducha Haškovy knížky. Při pohledu do jídelního lístku je možné se seznámit hned s několika postavami a postavičkami románu. Objednat si můžete například lososa na roštu hospodského Palivce, kuřecí filé feldkuráta Otto Katze, krůtí řízek pana Haška, císařpánovy telecí kuličky nebo vepřovou kotletu starého páprdy se slaninou. A k tomu samozřejmě i zelí a pravé české knedlíky.

"První, na co se hosté ptají, je, jestli máme knedlíky. No samozřejmě, máme 3 druhy knedlíků - houskové, bramborové a špekové - a v létě ještě děláme ovocné knedlíky," chlubí se paní Aldona Anto?. Umění vařit české knedlíky naučil zdejší kuchaře první mistr kuchařský, který u Szwejka pracoval. Pocházel z Čech a své znalosti předal dalšímu kuchaři a ten pak dalšímu a tak dále. "Pro mě je takovým testem kuchaře, jestli se po nějaké zkušební době naučí knedlíky dělat. Žádnému se je zatím nepovedlo udělat na první pokus. Do knedlíků totiž musíte vložit své srdce. To nestačí jen smíchat mouku s vodou a nějakými přísadami," říká paní hospodská.

Pan kuchař Jacek Nakoneczny má české kořeny. Jeho dědeček pocházel z Liberce. Cestu k tajemství knedlíků mu to ale neusnadnilo. - "Kde jsem se naučil dělat knedlíky? No až tady. Trochu z knížek, trochu praxí, něco mi poradili zkušenější kolegové," říká šéfkuchař.

Musím potvrdit, jeho knedlíky byly jedna báseň. Jen kdyby nestály 4 kusy této dobroty v přepočtu 40 korun. Za to už by u nás člověk pořídil i kus masa a trochu zelí k těm knedlíkům. Takže milovníkům české kuchyně lze jen poradit, aby sedli - ne ovšem na kolečkové křeslo po vzoru Švejka - do auta a vydali se nikoli na Bělehrad, ale do polské Vratislavi.