Gramofonové desky značky Homokord (po roce 1923 na etiketách též jako Homocord) byly výrobkem německé firmy Homophon Company GmbH založené v roce 1905. Tato firma měla sídlo na Alexandrinenstrasse v berlínské čtvrti Kreuzberg a původně vydávala své ještě jednostranné gramodesky o průměru 25 cm na šedomodrých etiketách značky Homophon Record s obrázkem sličné harfenice u gramofonu s troubou, doplněným sloganem "Rein in Ton und Wort". To údajně brzy vzbudilo nelibost velké anglické firmy The Gramophon Company Ltd. vyrábějící také gramodesky značky Zonophone. Etiketa desek Homophon prý svým vzhledem a výslovností natolik připomínala desky Zonophone, že firma Homophon byla nucena na základě soudního rozhodnutí změnit jak název, tak úpravu etiket svých gramodesek. Nahrávky této firmy pak vycházely na pozměněné etiketě Homokord - sice opět s motivem krásné harfenice, ale už bez výše zmíněného sloganu, a krátce také na červených etiketách Rubin a zelených Homophon.

Zdá se, že německá Homophon Company GmbH byla již od počátku své existence finančně propojena s americkou Columbií, neboť z jejích matric byly lisované i gramodesky dalších značek, které měly na svých etiketách symbol noty vysoké C používaný v té době firmou Columbia. Pro matrice Homokordu byl také typický kód obsahující údaj o datu vzniku nahrávky. Byl vylisovaný vedle etikety a každý rok měl v opačném abecedním pořadí přidělené jedno písmeno: prvnímu roku existence firmy (1905) patřilo - jako poslední symbol v tomto kódu - písmeno V a do roku 1925 se tak pozpátku abecedou došlo až na její začátek, k písmenu A. Pro poslední rok mechanického nahrávání gramodesek Homokord (1926) pak bylo použité písmeno W. První písmeno v tomto kódu označovalo měsíc (leden = A až prosinec = M), číslo uprostřed pak označovalo den nahrávání. Elektrické snímky po roce 1927 používaly již jiný systém značení.

Na většině gramodesek této firmy najdeme ještě údaj uvádějící přesné datum vylisování té které gramodesky. Tak například kód H 9 P a datum 9. 7. 21. vypovídají, že předmětná matrice byla původně natočena 9. srpna (H) roku 1911 (P) a znovu pak vylisovaná v roce 1921. Vzhledem k tomu, že během let první světové války se gramodesky v Německu natáčely jen výjimečně, nenacházejí se na matricích písmena L, K, J a H, odpovídající rokům 1915-1918.

Od roku 1906 měla firma Homophon svoji pobočku také v Londýně. Ta své snímky ve Velké Británii vydávala až do roku 1914 na etiketách Homophon Record, Homophon Company GmbH a Homophone Record. Na etiketě Homochord vydávala v Londýně v letech 1913-1915 anglické snímky také její dceřiná firma British Homophone. Po první světové válce pak tuto "anglickou" etiketu udržovaly při životě až do roku 1934 - v různých barevných variantách - gramofonové firmy Vocalion, Pathé a GC. Kolem roku 1926 tato dceřiná firma krátce lisovala z matric společnosti GC také gramodesky značky Homo Baby o průměru 15 centimetrů s etiketou, která byla zmenšenou verzí původní německé etikety se sličnou harfenicí.

V té době již byla mateřská německá firma Homophon Company v majetku Columbie a v roce 1925 přešla do koncernu C. Lindström AG. Ten ovšem její nahrávky následujících osm let uváděl ještě na původní etiketě Homokord (resp. Homocord).

Německý repertoár na této značce se počátkem dvacátých let svou skladbou nijak zvlášť nelišil od repertoáru mnoha desítek dalších konkurenčních firem, které v té době zaplavovaly německý trh miliony gramofonových desek. Homophon Company zachytila poměrně brzy nástup moderních tanců a vydávala již od roku 1922 na svých etiketách četné mechanicky nahrané jazzové snímky z matric amerických firem Vocalion, Emerson, Bell a Grey Gull. Na deskách značky Homokord pak byly původní americké taneční a jazzové orchestry označovány buď jako "Homocord Jazz Band", nebo jen "Jazz Band" s vysvětlivkou "Original Amerikanisches Orchester". Hodně též nacházíme na značce Homokord z poloviny dvacátých let nahrávky amerických jazzových souborů označovaných jako "The Original Pennsylvania Syncopators" či "Bar Harbor Society Orchestra, New York". Z německých orchestrů pak snímky moderních tanců natáčely především "umělecké orchestry" Arpáda Városze, Barnabáse Géczyho či Jenö Feska.

Na elektrické nahrávání přešel Homokord v březnu roku 1926 - tedy zhruba ve stejné době jako většina evropských gramofonových společností. Znění etikety se sice změnilo na Homocord Electro, ale akustické nahrávky na této značce vycházely až do roku 1930.

Největší úspěchy zaznamenávala etiketa Homocord na přelomu dvacátých a třicátých let. Snímky jazzové a taneční hudby pro tuto značku nahrával především univerzální firemní orchestr kapelníka Freda Birda a jeho "jazzových symfoniků" se zpěváky Luigim Bernauerem a Alem Bowlym. Z významnějších snímků vážné hudby na této značce jmenujme alespoň nahrávky Josefa Wolfstahla (housle), Rudolfa Hindemitha (cello), jeho bratra skladatele Paula Hindemitha (viola), Waltera Giesekinga (klavír) či smyčcového kvarteta houslového virtuosa Arnolda Rosé, jehož první sólové gramofonové snímky vyšly již v roce 1902.

V roce 1933 koncern C. Lindström AG etiketu Homocord definitivně zrušil a nahrávky z těchto matric v následujících letech lisoval na své značky Odeon a Parlophon. Po roce 1933 pak byly některé matrice Homocordu lisované ještě na etiketu Gloria, což byla další z mnoha značek gramodesek vydávaných tímto mamutím koncernem.

Českému programu na gramodeskách firmy Homophone Company se budeme věnovat příští týden.

GABRIEL GÖSSEL