Dlouho očekávaný Pán prstenů se vydal dobývat i srdce tuzemských "tolkienovců" a vůbec příznivců fantasticko-dobrodružného žánru. Málokdo čekal vítězství režiséra Petera Jacksona, který dosud nepatřil k hollywoodskému bratrstvu tvůrců velkofilmů, v klání režisérů zvučných jmen o natočení legendární trilogie J. R. R. Tolkiena. Nicméně stalo se, Jackson už dokonce má hotové všechny tři díly, jež ovšem budou divákům dávkovány v ročních intervalech. Světový úspěch první části - Společenstva prstenu - byl hned po pár týdnech tak přesvědčivý, že už v této chvíli pokryl výrobní náklady celé trilogie. Zdá se, že nejinak tomu bude i u nás. Pán prstenů (spolu s filmovým zpracováním Harryho Pottera, jehož premiéra nás teprve čeká) zároveň inspiroval úvahy o tom, co pro současného diváka či čtenáře znamená žánr fantasy, proč je tak vyhledáván a nadšeně přijímán, kde tkví kořeny obrovského diváckého úspěchu tajemných mytických dějů situovaných do fantaskního prostředí mimo reálný čas a zabydlených hobity, čaroději, trpaslíky a elfy.

Film na tato "proč" zcela neodpovídá, zato předvádí velkolepou podívanou. (Možná právě v tom je ovšem ve značné míře skryta i odpověď.) Nenaplnily se obavy skalních tolkienovců, že se možná nepodaří natočit prý filmově neztvárnitelnou literaturu, že nelze zachovat vše podstatné z děje, půvab i krásné tajemno - zkrátka poetiku předlohy. Jacksonova, stejně jako Tolkienova Středozemě je plná fantaskních "přírodních" úkazů, staveb, kráterů, jeskyň, přikrčených hobitích příbytků i k oblakům se pnoucích, křehce krajkových věží elfů a hrdinů v efektních kostýmech. Především je ovšem naplněna rušnými ději - od radovánek hravých hobitů až ke krutým zápasům. Nesmiřitelně tu proti sobě bojují bájné bytosti, ale především - Dobro se Zlem.

Právě velký příběh tohoto zápasu je páteří Pána prstenů a patrně i jednou z významných příčin jeho přitažlivosti. Samozřejmě vedle filmově skvěle zvládnutých trikových i akčních scén, oslnivě ztvárněných výšek i hlubin Středozemě, zdařilých sekvencí, jako je např. scéna Velké Porady. Jakkoli je mediální svět zdánlivě plný střetů dobra a zla - tak či onak je obsažen v každé pohádce či detektivce -, vyprávění v nich se často rozbíjí do tříště klipových záběrů. Zato Pán prstenů nabízí souvislý, velký epický příběh, navíc se symbolickým motivem cesty. Cesty stejně nekonečné jako hledání Dobra.

Velkolepé defilé zázraků i nástrah Středozemě je zároveň i přehlídkou zázraků filmových, které diváka téměř neprodyšně obklíčí. Chvílemi si pravda připadá jako v antologii filmového žánru "fantasy" a trikové klasiky - od Méliése po Spielberga, tu a tam najde i stopy Hvězdných válek. Ale toto vše (plus i to originální) tvoří poutavý celek, v jehož sevření lze zapomenout i na nudnou zdlouhavost cesty Společenství prstenu. (Film by vůbec nemusel trvat téměř tři hodiny.) Či na to, že někteří herci, zváště představitelé elfů, jsou až příliš sošní. Bodejť bychom nezapomněli, když hlavní hrdina, hobit Frodo Pytlík (Elijah Wood), či čaroděj Gandalf (Ian McKellen) jsou tak rozkošní, tak opravdoví. Zkrátka - jako v tolkienovské pohádce.