Sametová revoluce je cosi jako sex po internetu. Nepočnete nic nového. Vydráždit se můžete, ale vše zůstane při starém. Ať zvoníte klíčky na jakémkoli náměstí.

Těmi svými zvoní Jakeš a tisíce jemu podobných. Od Fidela po Moskvu. Ale jsou to jejich osobní majetky. A sametový futrál těch majetků je pojištěný chytřeji. Zákony, které přeplouvaly z režimu do režimu, v té promlčecí cézuře, aby se vlk a koza nemuseli tak trapně handrkovat. Pravda a láska jsou možná prima kumpáni, ale na lež a nenávist prostě nemají. Možná je ani nějaký ten boj nezajímá. Hlavně že je klid. Sametový.

Palachu, Palachu! Až přijede příští Brežněv na bílém koni, zůstaň, kde jsi! A nevěř, že sebezkázou změníš svět.

Jak to vůbec chodí v těch vilách Jakešů a Štrougalů? Říkají si ještě soudruzi, soudruhu? Jsou dál zapáleni pro ideály komunismu? Měli by. Ale v tom případě bychom jim měli dopřát to, zač oni bojovali pro nás. Fízlování. Kádrování. Neměli by být pro svůj nesmiřitelný původ vyloučeni z podnikání slušných lidí? Neměli by výjimkou ze zákona stát frontu na devizový příslib? Marně. A nemělo by se jim dostat po letech protekce, aby museli devizový příslib vyplňovat? A fasovat devět dolarů na třicet dnů? Neměli by stát frontu na banány? A v případě, že by chtěli dvě kila, muset absolvovat frontu znovu, nebo si koupit navíc rajský protlak? Neměli by chodit v botách a ošacení domácí výroby? Mít svůj vlastní Tuzex s dederonkami a tesilovou přízí? Neměli by být celoživotně poníženi žňovým zpravodajstvím? A pračka by byla jedna, v Merkurii, a vyprodali by ji těsně před Štěpánem. A Grebeníček by dostal zájezd do Jugošky, ale na hranici by ho vysvlékli donaha a našli ukryté marky.

Jak to, že tolik let života v trapasu se trapně rozplývá v sametovém tichu? Jak to, že není boha ani zákona? Jak to, že je zapomenuto příjezdu Brežněva na bílém koni? Jak to, že je klid? Já bych taky rád do Portugalska, nebo ještě dál, ale nesnáším letadlo. Proč musím ještě dnes platit existenci komunistické partaje ze svých daní? Stejně nedobrovolně jako dřív. Proč po všech těch trapných letech se na mne Jakeš se Štrougalem usmívají za okny svých vilek? Šlo jim celou kariéru o proletariát. Proč jim ten přepych konečně neumožnit?

Vzpomenu si na Husáka, na normalizační kšeft, na množství zmrazených, zničených, pozapomenutých životů, a je mi líto Palacha.

Demokracie je to nejlepší zvíře, jaké se lidstvu podařilo vyšlechtit. Ale na našich lukách se zatím pase sytá, odulá, sametová kráva.