7 |
|
Názory, komentáře |
|
![]() ![]() Čtyřkoalice zdá se být nenávratně mrtvá. Ano, vykazuje se stále logem se čtyřmi různobarevnými čtverečky, ale na rozdíl od impéria Microsoftu, jehož logo ono čtyřkoaliční připomíná, je dotyčné koaliční kvarteto v kómatu. Není to sice ještě agonie, ale smělé vyšlápnutí do politického hrobu blahé paměti "čtyřka" učinila. Volič, který v ní viděl alternativu už jen proto, že ačkoli se ve "čtyřce" spojily dvě větší a dvě pidistrany, jež se názorově nekryly a občas i veřejně zkřížily kordy, přesto se nakonec vždy dokázaly slušně domluvit a nalézt společnou řeč a východisko, se nejspíš cítí zmaten, ba oklamán. Lze pochopit KDU-ČSL, že koncem minulého roku veřejně přitiskla ke zdi ODA kvůli jejímu 68milionovému dluhu, protože laxní chování ODA v této věci hrozilo předvolebním skandálem a finančními ztrátami celé Čtyřkoalici. Lehkovážně se však chovali i lidovečtí a unionističtí zástupci v Poslanecké sněmovně, které každý březen i ODA předkládala výroční zprávy o svém hospodaření, z níž výše jejího dluhu u pojišťovny a po několik posledních let nulové splátky byly už dávno zjistitelné. Přišli na rizikovost koaličního spolku se zadluženou ODA lidovci a s nimi sympatizující část unionistů vskutku až nyní? DEU Ratibora Majzlíka se včas sloučila s Unií svobody, takže z ministran, s nimiž jak ODS, tak ČSSD zřejmě nepočítají pro případné povolební kalkulace, překážela na hrací ploše už právě jenom ODA. Žantovského alianci pohříchu nenapadlo nic lepšího, než udělat provokativní kličku: dluh měla převzít nadace, kterou měli pod kontrolou lidé z ODA. Přepíná-li tětivu trpělivosti sice hrdá, leč předlužená strana s jen půl procentem volebních preferencí, musí splakat nad výdělkem, i kdyby ji sebeúporněji drželi nad vodou ti její přátelé mezi unionisty, kteří se spolu s ODA cítí být okopem české pravice. Sebeúporněji znamená navzdory lidovcům, kteří od počátku ledna dávali přednost společným kandidátkám jen s US-DEU, ale po spanilé nabídce předsednictva unie (z 18. 1.) na dohlednou integraci s ODA byli připraveni snad si i připlatit na tento způsob likvidace dluhů a potažmo i obtížné strany Michaela Žantovského. Leč US-DEU si to posléze s integrací rozmyslela, výslovně ji pod tlakem odmítla ODA a představitelé obou stran dotlačili Cyrila Svobodu ke kompromisu v podobě osmibodové dohody čtyřkoaliční Politické rady z minulého pondělka. Co však čert nechtěl, Lidové noviny hned na druhý den připomněly prohlášení někdejšího předsedy ODA Jiřího Skalického z února 1998: týkalo se téměř šestimilionového záhadného sponzorského daru alianci a slibu, že pokud nebude dešifrován jeho původ, ODA jej přičte ke svým dluhům. Tím nejen pro Cyrila Svobodu a KDU-ČSL, nýbrž také pro Ivana Pilipa a další unionisty přestal platit sedmý bod zmíněné čtyřkoaliční dohody z 27. ledna, v němž "ODA prohlašuje, že nemá žádný jiný závazek vůči jinému věřiteli, který by mohl ohrozit vyrovnání závazku vůči České pojišťovně", a přestal ovšem platit také bod osmý o společných čtyřkoaličních kandidátkách pro volby do sněmovny. Ve chvíli, kdy píšeme tyto řádky, zdá se být definitivní konec se spoluprací lidovců a ODA. Ze Čtyřkoalice je tedy dvojblok. Zůstane jím v případě, že se Republikový výbor US-DEU rozhodne pro společnou kandidátku s KDU-ČSL a i Hana Marvanová, Karel Kühnl a jejich blízcí v pražské organizaci strany pustí alianci k vodě. Podle informací z prostředí US-DEU nelze však vyloučit ani svolání mimořádného sjezdu strany, ani její samostatnou kandidaturu v nastávajících volbách. To by ale bylo pro unii velmi odvážné řešení čtyřkoaličního kolapsu, vezmeme-li v úvahu volební preference samotné US-DEU, pohybující se těsně nad pětiprocentní závorou, která by jí mohla uzavřít vstup do Poslanecké sněmovny, a také značnou programovou blízkost US-DEU a ODS. Nutno dodat, že i mezi lidovci se vyskytují přesvědčení stoupenci samostatné kandidátky KDU-ČSL, sázející na jistých osm devět procent, jež by podle nich strana ve volbách dostala. Kdysi jim ta procenta stačila k tomu být "jazýčkem na vahách": nebyl by však "z jazýčku" při d'Hondtově volební matematice a 14 volebních krajích v sousedství zajisté výrazně silnější ODS i ČSSD jen neškodně šimrající chloupek? Termín volebPoté, co prezident Václav Havel nahlas zapřemýšlel, že by nebylo marné volit Poslaneckou sněmovnu již v květnu, aby se pak politické strany ještě do prázdnin domluvily na zasedacím pořádku v parlamentu a sestavily vládu, zaprotestovali předsedové ODS a ČSSD. Termín si přáli co nejzazší a také si ho prosadili. Zdá se, že nám toho mají v kampani hodně co říct a záleží jim na tom, abychom se náhodou nerozhodovali narychlo, nezodpovědně. Také je ale možné, že v časové tísni jsou politikové, že se ještě nerozhodli, co nám ve svých kampaních míní slíbit, jakými hesly nás osloví. A třeba platí obojí: Nevědí přesně, o čem s námi do poloviny června budou mluvit, ale velice po tom touží. Nebude to ostatně poprvé, co se politickým stranám dostane výtky, že jejich programy (smlouvy s voliči) jsou obecné, povrchní, populistické, že se od sebe v zásadě neliší, že sice říkají, co chtějí udělat, ale nevysvětlují jak, a tak dále. K tomu je ovšem pro pořádek třeba říct, že vinu na tom nese i občan volič. Průzkumy veřejného mínění opakovaně dokládají, že politické programy čte jen zlomek občanů. Když chybí poptávka, těžko očekávat nějakou důstojnější nabídku. Vztah mezi občanem a politikem je obousměrný: Politiky máme takové, jaké jsme si je zvolili a vychovali, ale současně společnost je taková, jak ji svým veřejným působením ovlivnili politikové. Pozdní termín voleb na tom mnoho nezmění. Občanům neuškodí, politikům nepomůže. |