7
vychází 4. 2. 2002

Zpět na obsah         

Názory, komentáře


TELEVIZNÍ GLOSÁŘ

O divadle

Existují oblasti, kam komerční televize zabloudí leda omylem. Divadlo je jednou z nich. To by možná uznali i ti, kteří jinak opravdu, ale opravdu, nevědí, k čemu je dobrá televize veřejné služby. Důležitější je, že si svou povinnost partnera divadla uvědomuje Česká televize. Jasnější řád a koncepci má v poslední době uvádění záznamů inscenací. Díky pevnému místu v alternativní sobotní nabídce druhého programu, a v neposlední řadě vyvážené dramaturgii respektující většinovou diváckou atraktivitu stejně jako náročnější a objevnější produkci (od lidového Goldoniho Sluhy dvou pánů z Národního divadla po divácky výlučnější Obrázkáře Pera Olova Enquista z Divadla Komedie) jsou dnes tradiční "pozvánky" službou divákům i divadlu. Stávající zájem České televize o divadlo se neomezuje na zaběhanou zprostředkovatelskou roli. V rámci novoročního rozšíření kulturní publicistiky se - spolu s výtvarným uměním a hudbou - svého pravidelného magazínu konečně dočkalo i divadlo. Vynášet zásadní kritické soudy po odvysílání úvodního vydání divadelního měsíčníku by nebylo fér. Stejně sporné by však bylo velkoryse přehlédnout, že proklamovaným ambicím zůstala premiéra cyklu Divadlo žije! dost dlužna. V až klipovém chaosu "rubrik" odlišených spíš názvem než obsahem záhy utonuly nápady předznamenané originální animovanou průvodkyní i úctyhodná suma informací o aktuálním divadelním dění. Čitelné nasazení a zájem o věc většiny spolutvůrců však dávají reálnou šanci, že příště bude výsledek přesvědčivější.

Alespoň zmínku si zaslouží i další z nedávných televizních setkání s divadelním světem, které se odehrálo ve druhém pokračování dokumentárního cyklu Evropané. Hodina strávená s Haroldem Pinterem nebyla jen retrospektivou úctyhodného "života a díla" představitele první ligy světového dramatu. Mimo jiné přesvědčivě obhájila osobnostní, tvůrčí a názorovou integritu kriticky smýšlejícího a jednajícího levicového intelektuála. Ve znormalizovaném tuzemském kulturním a společenském klimatu, kde by podobná charakteristika byla považována téměř za žalovatelnou urážku, to je jev hodný pozoru.

JAN SVAČINA