Český program se na deskách německé firmy Homophone Company GmbH poprvé objevil již kolem roku 1909. Tyto ...Homophone hudební plotny zvukové - zanešená známka ochranná, uznané co výrobek prvého řádu... nesly zpočátku slogan "čisté ve zvuku i slově" a až do roku 1914 na nich vycházely hlavně v podání různě označovaných dechových orchestrů kapelníka pana Arnošta Hermanna (Žižkovská kapela, Česká kapela selská, Hudba sokolská kapelník Hermann, Nuselská kapela, Hudba měšťanských ostrostřelců, Hudba orchestru homphonového, či též homofonového) oblíbené instrumentální náladové kusy, c. a k. vlastenecké pochody (Pod dvojitým orlem, Sláva Habsburgu) a polky se zpěvem. Na deskách z této doby nacházíme také populární šantánové komiky (například Aloise Tichého, Rudolfa Kamenského či Jana Dleska) v jejich obvyklých dvojsmyslných scénkách typu U zubního lékaře či Dobrodružství v elektrice. Několik písní v té době nazpívalo na desky Homocord také Moravské pěvecké kvarteto tvořené bratry Šindlerovými (Valentinem a Antonínem) a Axmanovými (Jaroslavem a Emilem) a sólové snímky zde natočili tehdy populární kornetisté Alois Stříbrný a Vilém Vendt.

Zastoupení všech výrobků firmy Homophone Company pro české země - tedy gramodesek značek Homphon, Rubin a Homokord - se ujal "první český odborný závod hudebními stroji a gramofony Kettner a Riedl, Praha-Vinohrady, Purkyňovo náměstí č. 16, u městského divadla". Ve srovnání s gramodeskami zavedených značek měly tyto desky cenu lidovou (konečně stejně jako repertoár). V roce 1914 byl jejich dovoz přerušen a žádné nové české snímky se na gramodeskách těchto značek v následujících deseti letech neobjevily.

Po první světové válce se stal obchodním zástupcem firmy Homophon Co. pro ČSR obchodník Otto Fischl, který měl v Lazarské ulici v Praze obchod gramofony a gramodeskami. Na etiketě Homokord byly nejprve - asi od roku 1921 - znovu lisované původní předválečné nahrávky, nové české snímky se pak objevily až kolem roku 1924. Byly mezi nimi již i písničky K. Hašlera a J. Voldána a melodie R. Benatzkého a W. Kolla z populárních německých revuí. Moderní tance - shimmy či two step - zastupovaly tituly Java, Tutankamen, Banány či Spiritus shimmy, foxtroty a charlestony zase tituly jako Když oschnou meze, na mne to vleze, Kde máš vlasy, Véno, Robes Modes či Dinah s mátožnými vokály některého z dále zmíněných firemních zpěváků.

V letech 1925-1930 vycházely nahrávky Homokordu také na zakázkových etiketách Heliofon, Olympia či Maraton (tuto značku distribuoval velkoobchod firmy Arnošt Fučík, Malé náměstí, Rychtrův průchozí dům). Bezkonkurenčně nejvíc matric Homokordu si ale u mateřské firmy objednával již zmíněný velkoobchod Jana Kettnera, který se mezitím osamostatnil a přesídlil do Prahy XI. na Karlovu třídu, aby později zakotvil na Jugoslávské třídě na Královských Vinohradech. Na vlastní etiketě Rubinton (měla dokonce dvě různé varianty) vydávala jeho firma kromě populárních písniček také nahrávky vážné hudby.

Až do roku 1923 se všechny matrice Homokordu (včetně anglického Homochordu) lisovaly pouze v Berlíně. Koncem roku 1923 zahájila v Praze-Bubenči (v dnešní Papírenské ulici) v průmyslovém objektu z roku 1911 činnost další lisovna této firmy. Na bílých etiketách gramodesek o průměru 25 a 30 cm s červeným nápisem Homokord a modrým tiskem byl od té doby v dolní polovině etikety uváděný červený nápis Made in Czechoslovakia, a to i u nahrávek z německých matric určených výlučně pro německý trh.

Český repertoár na gramodeskách značky Homokord nebyl ve dvacátých letech nijak progresivní. Nejvíc písniček nazpíval do roku 1928 na tuto etiketu tenorista Valentin Šindler, člen Zemského divadla v Brně a Národního divadla v Praze. Před definitivním ukončením lisování akusticky pořízených nahrávek také stačil Homocord vydat ještě větší počet starších komických scén, kupletů a lidových písní v podání například Ludvíka Ratolístky, Růženy Slavínské či mezitím již dávno zesnulého lidového komika Aloise Tichého. V letech 1927-1929 se na této značce objevily také četné nahrávky oblíbeného tenoristy Vinohradské zpěvohry Jarky Budila a svých jediných asi deset nahrávek - především vlastních písní - pro tuto značku v této době natočil skladatel a textař (a průměrný zpěvák) Jiří Voldán.

Z dalších českých zpěváků populáru, které najdeme ve dvacátých letech na mechanicky nahrávaných snímcích pro značku Homokord, jmenujme ještě Jarku Cholínského, Ivo Rubina, J. R. Bolé, Františka Kreuzmanna a Jožku Vannerovou. Z českých orchestrů pro tuto značku nahrával - kromě různých Hermannových kapel - také umělecký orchestr houslového virtuosa Dola Daubera.

V letech 1926-1929 lisovala mateřská firma též gramodesky značky Homocord-Liliput o průměru 15 cm. Vycházely na nich orchestrální foxtroty v podání anonymních jazzových souborů, lidové popěvky a vánoční písničky zpívané opět Valentinem Šindlerem. Tyto malé desky se prodávaly za 15 Kč, zatímco desky o průměru 25 cm stály 24 Kč a gramodesky značky Homokord o průměru 30 cm (s nahrávkami vážné hudby) se prodávaly za 38 až 60 Kč.

Do výrobního sortimentu firmy Homophone Company patřily od dvacátých let také gramofonové přístroje a ocelové jehly pro přehrávání gramodesek. V roce 1928 například stály "kufříkové homocord-aparáty" od 600 do 1000 Kč a jedno balení jehel (200 kusů) v malebných plechových krabičkách přišlo na 5 Kč.

Poslední a nejvýznamnější kapitole etikety Homocord na českém trhu bude věnované dokončení našeho seriálu příští týden.

GABRIEL GÖSSEL