7
vychází 4. 2. 2002

Zpět na obsah         

Televize
a film


TV TIPY

Pondělí 11. 2. 2002 ČT 1 - 22.45 hodin

Krásný ztráty

Nebýt skutečnosti, že operoval prezidenta Václava Havla, neznala by široká veřejnost ani dnes, po pětatřiceti letech dráhy špičkového chirurga, jeho jméno. Pavel Pafko je zároveň člověk, který se nebojí razantních vyhlášení o stavu českého zdravotnictví. Sejde se se zvláštním partnerem - evangelickým farářem Svatoplukem Karáskem, prezidentovým přítelem, mužem, který se jako mnoho jiných ocitl v nuceném exilu, aby se po revoluci vrátil domů a pokračoval v dráze kněze a těžko zaměnitelného zpěváka spirituálů. Lékař a kněz se většinou sejdou u lůžka umírajícího, tentokrát se ovšem potkají v prostředí zcela odlišném - v baru u Michala Prokopa.


Úterý 12. 2. 2002 NOVA - 22.30 hodin

Čas sluhů

Ďábel v ženu vtělený, to je Dana, hlavní postava dramatu režisérky Ireny Pavláskové. V příběhu, který natočila podle vlastního scénáře, rozehrává konfrontaci dobra a zla, síly a slabošství. Nenápadná, stydlivá studentka medicíny opuštěná milencem přebere v zoufalství přítele své nejlepší kamarádce. Během let se z ní stává atraktivní bezohledná žena, která manipuluje lidmi ve svém okolí a zneužívá jejich slabosti, zbabělosti či lidské slušnosti. Rozehrává ďábelskou, i když zpočátku zdánlivě neškodnou hru, na jejímž počátku studenti sní o lásce, aby se nakonec proměnili v bezcitné pokrytce, kteří pro svůj prospěch zradili všechno a všechny.

Hrají Ivana Chýlková, Karel Roden, Jitka Asterová, Luboš Žídek a další.


Středa 13. 2. 2002 ČT 1 - 20.00 hodin

Chaos s ročním odstupem

Před budovou České televize bylo koncem roku 2000 živo...Právě před rokem byl připraven k uvedení Chaos, dokument skupiny nezávislých režisérů a kameramanů. Vznikl na přelomu roku 2000 a 2001, v době tzv. televizní krize, a je bezprostředním pohledem na vyhrocené politické, občanské a osobní konflikty, které události kolem volby ředitele České televize nepřímo otevřely. Aktuálně se však nakonec nevysílal. Pavel Štingl, jeden z tvůrců snímku, k nynější premiéře říká, že skupina režisérů se pokusila ze svého pohledu zpracovat velké množství tehdy natočeného materiálu. "Jedním z fenoménů předloňských televizních Vánoc byla totiž skutečnost, že téměř vše významné se dělo před objektivy. Mnohé bylo odvysíláno s diametrálně rozdílnými komentáři, mnohé odvysíláno nebylo nikdy. Dalším fenoménem doby byla mediální válka v rádiích, denících a týdenících i na internetu. Zmatek ještě podporovala skutečnost, že všechny znepřátelené strany volily často podobné verbální argumenty. Všichni volali po parlamentní demokracii, po svobodě slova a dialogu. Slova jako by najednou ztratila svou schopnost vypovídat... Proto jsme si řekli, že bychom se pokusili o střihový snímek, který bude kromě informací navozovat také určitou atmosféru, pokusí se připomenout situace, které se odehrávaly v zákulisí černé obrazovky." Tvůrci se také rozhodli, že vypustí povinnost tzv. vyváženosti. "Nejsme televizní publicisté ani zpravodajci," říká Štingl, "a domníváme se, že máme také právo na názor. I přesto jsme se ovšem - podle našeho názoru - pokusili dát dohromady objektivní pohled na události." Premiéra byla odložena o rok, přesto však podle tvůrců bude i dnes zajímavé ohlédnout se za tehdejší podivnou společenskou konstelací. Štingl soudí: "Bude nepochybně dobré si uvědomit, že události české mediální scény zrcadlí stav společnosti, ve které spolu žijeme." Film je společným dílem produkce K2 Pavla Štingla a České televize. Spolupracovali na něm režiséři A. Nellis, J. Chlumský, M. Janek, P. Nikolaev, P. Štingl, M. Tomsa a R. Vávra.

(ap)


Čtvrtek 14. 2. 2002 ČT 1 - 20.00 hodin

Francouzský polibek

Spořádaná Američanka Kate se vydává do Francie za svým záletným milencem Charliem, který ji po několika dnech v Paříži oznámil do telefonu, že tu právě potkal ženu svých snů. Kate chce o svoji lásku bojovat, ale netuší, co všechno na ni v dalších hodinách čeká. Již v letadle se setká se šarmantním, ale také dosti svérázným podvodníkem Lukem. Tento francouzský bohém a volnomyšlenkář totiž tajně ukryje do jejího zavazadla pašovaný náhrdelník se sazenicí vinné révy a zkomplikuje při tom život zdrženlivé Kate i sám sobě. Jejich cesty se začnou velice často křížit poté, co jí někdo zavazadlo ukradne...


Pátek 15. 2. 2002 NOVA - 22.25 hodin

Sigourney Weaverová - matka i oběť vetřelců

Osud si s americkou herečkou Sigourney Weaverovou (1949) podivně zahrál. Ačkoli se ze všech sil snaží, aby její jméno nebylo spojováno s jediným typem rolí (naposledy jsme ji viděli v Ledové bouři), postava astronautky Ripleyové, kterou ohrožují krvelačné vesmírné stvůry, se jí stává osudem. K této roli se vrátila celkem čtyřikrát. Ripleyová ji provází po celou hereckou kariéru - byl to právě film Vetřelec (1979), který jí zjednal světovou slávu a rázem ji vymrštil mezi uznávané hollywoodské hvězdy. Je zajímavé pozorovat, jak se měnila podoba jednotlivých příšer i samotné zacílení hlavní hrdinky. Úvodní část natočil Ridley Scott jako vizuálně strohou poému, jejíž děsivost neplyne z doslovného ukazování všech možných hrůz, ale naopak ze sugestivních náznaků - vražedný nepřítel se může skrývat v bludišti chodeb, může číhat ve skladištích či laboratořích nebo prostě za příštím rohem. Výraznou změnu poetiky vnesl režisér druhé části (1986) James Cameron. Příběh pojal jako velkolepý kosmický western, kde hrstka pozemšťanů s hrdinnou Ripleyovou v čele likviduje zástupy mimozemských potvor. S těžkou zbraní v ruce a zarputilým výrazem ve tváři svádí urputné boje se zákeřným nepřítelem. Třetí část, režírovaná Davidem Fincherem (1992), se opět vrací k vizuálně strohému výrazu. Nehostinné pustiny trestanecké kolonie a ponuré umělé osvětlení vytvářejí silně pesimistickou kulisu, kde lze zvítězit jedině sebeobětováním. Ač Weaverová věřila, že "vetřelecké" příběhy se konečně uzavřely, nakonec podlehla přemlouvání a k Ripleyové, tentokrát uměle vyklonované, se vrátila počtvrté. Ve filmu Vetřelec: Vzkříšení (1997) se pokusila svou hrdinku obdařit jistou rozpolceností. Nosí v těle i cizorodé geny, vládne kromobyčejnou silou a její krev (stejně jako krev vetřelců, z nichž jeden ji dokonce považuje za svou matku) je žíravá. Uvědomuje si svou odlišnost. Je držena v izolaci, dokonce ji chtějí zabít. Psychologické proměny hrdinky, která v každém ozvláštnění nabývá potřebné přesvědčivosti, jsou vždy zajímavé. Weaverová prokázala, že i hororová zakázka se může stát podnětným hereckým úkolem.

(jš)


Sobota 16. 2. 2002 ČT 1 - 21.35 hodin

Krev a víno

Bonvivánský obchodník s vínem Alex Gates ukradne se svým komplicem, zkušeným kasařem Victorem, diamantový náhrdelník ze sejfu milionářské rodiny. Až sem se dokonale promyšlený plán podařilo přesně naplnit. Potíže nastanou, když se klenot, který ukryje v bytě, náhodou ocitne v kufru, s nímž ujede rozzuřená manželka se svým synem. Oba lupiči dvojici pronásledují, ale získat ukradený lup zpět je téměř nemožné...

Režie Bob Rafelson. Hrají Jack Nicholson, Michael Caine, Stephen Dorff, Judy Davisová, Jennifer Lopezová a další.


Neděle 17. 2. 2002 ČT 1 - 23.00 hodin

Sebezničující boje za nezávislost

Životopisný film Michael Collins pojednává o jednom z vůdců irského odboje proti Angličanům. Pro českého diváka tak odkrývá nepříliš známé události z prvních dvou desetiletí minulého století. Režisér Neil Jordan se snaží zůstat v rovině doložitelných faktů: protagonista, kterého představuje Liam Neeson, je pojednán jako člověk zcela nezištný, oddaný jen své ideji svobodného Irska, a proto připravený dosáhnout toho i terorem, pokud to nejde jinak.

Liam Neeson v hlavní roli Jordanova filmu Michael CollinsPřiblížení dobových reálií je jistě výstižné, inscenačně zvládnuté (nechybějí ani jakoby autentické dokumentární záběry), ale vyprávění přesto podléhá některým stereotypům. Ať již je to vybírání svatebních šatů v okamžiku, kdy na Michaela chystá atentát znepřátelená frakce irského hnutí, vedená příštím prezidentem de Valerou (Alan Rickman), nebo "metafyzický" rozměr bojů o budovu parlamentu - nejprve (1916) ji ostřelují britské jednotky, později ji musí dobývat Collins na svých protivnících. Také téma rozpadu dosavadní irské jednoty na dva nenávidící se tábory postrádá výraznější dramatické opracování. Ani paralela mezi životními osudy dvou soupeřících irských vůdců - Collinse a pozdějšího prezidenta de Valery - není vedena s potřebnou názorností, nejsou zcela objasněny náhlé změny postojů. Původně radikální Collins se totiž změní na bezmála "státotvorného", když jedná s anglickou delegací, zatímco vždy smířlivý de Valera náhle upadá do maximalismu. Na druhé straně je nutno ocenit prvky reportážnosti, zejména ve scénách, které postihují stále vypjatější vztahy mezi Iry a Angličany. Otevřeně je pojmenováno, jak násilí plodí jen další násilí. Režisér se vyhýbá falešným idylám.

Film Michael Collins se důstojně řadí po bok mezi díla jako například Gandhí; dokazuje, že ani dnes nevyhasl zájem o velká společenská dramata.

JAN JAROŠ