TV TIPY
Pondělí 11. 2. 2002 ČT 1 - 22.45 hodin
Krásný ztráty
Nebýt skutečnosti, že operoval prezidenta Václava Havla, neznala by široká
veřejnost ani dnes, po pětatřiceti letech dráhy špičkového chirurga, jeho jméno.
Pavel Pafko je zároveň člověk, který se nebojí razantních vyhlášení o stavu
českého zdravotnictví. Sejde se se zvláštním partnerem - evangelickým farářem
Svatoplukem Karáskem, prezidentovým přítelem, mužem, který se jako mnoho jiných
ocitl v nuceném exilu, aby se po revoluci vrátil domů a pokračoval v dráze kněze a
těžko zaměnitelného zpěváka spirituálů. Lékař a kněz se většinou sejdou u
lůžka umírajícího, tentokrát se ovšem potkají v prostředí zcela odlišném - v
baru u Michala Prokopa.
Úterý
12. 2. 2002 NOVA - 22.30 hodin
Čas sluhů
Ďábel v ženu vtělený, to je Dana, hlavní postava dramatu režisérky Ireny
Pavláskové. V příběhu, který natočila podle vlastního scénáře, rozehrává
konfrontaci dobra a zla, síly a slabošství. Nenápadná, stydlivá studentka medicíny
opuštěná milencem přebere v zoufalství přítele své nejlepší kamarádce. Během
let se z ní stává atraktivní bezohledná žena, která manipuluje lidmi ve svém
okolí a zneužívá jejich slabosti, zbabělosti či lidské slušnosti. Rozehrává
ďábelskou, i když zpočátku zdánlivě neškodnou hru, na jejímž počátku studenti
sní o lásce, aby se nakonec proměnili v bezcitné pokrytce, kteří pro svůj prospěch
zradili všechno a všechny.
Hrají Ivana Chýlková, Karel Roden, Jitka Asterová, Luboš
Žídek a další.
Středa 13. 2. 2002 ČT 1 - 20.00 hodin
Chaos s ročním odstupem
Právě
před rokem byl připraven k uvedení Chaos, dokument skupiny nezávislých
režisérů a kameramanů. Vznikl na přelomu roku 2000 a 2001, v době tzv. televizní
krize, a je bezprostředním pohledem na vyhrocené politické, občanské a osobní
konflikty, které události kolem volby ředitele České televize nepřímo otevřely.
Aktuálně se však nakonec nevysílal. Pavel Štingl, jeden z tvůrců snímku, k
nynější premiéře říká, že skupina režisérů se pokusila ze svého pohledu
zpracovat velké množství tehdy natočeného materiálu. "Jedním z fenoménů
předloňských televizních Vánoc byla totiž skutečnost, že téměř vše významné
se dělo před objektivy. Mnohé bylo odvysíláno s diametrálně rozdílnými
komentáři, mnohé odvysíláno nebylo nikdy. Dalším fenoménem doby byla mediální
válka v rádiích, denících a týdenících i na internetu. Zmatek ještě podporovala
skutečnost, že všechny znepřátelené strany volily často podobné verbální
argumenty. Všichni volali po parlamentní demokracii, po svobodě slova a dialogu. Slova
jako by najednou ztratila svou schopnost vypovídat... Proto jsme si řekli, že bychom se
pokusili o střihový snímek, který bude kromě informací navozovat také určitou
atmosféru, pokusí se připomenout situace, které se odehrávaly v zákulisí černé
obrazovky." Tvůrci se také rozhodli, že vypustí povinnost tzv. vyváženosti.
"Nejsme televizní publicisté ani zpravodajci," říká Štingl, "a
domníváme se, že máme také právo na názor. I přesto jsme se ovšem - podle našeho
názoru - pokusili dát dohromady objektivní pohled na události." Premiéra byla
odložena o rok, přesto však podle tvůrců bude i dnes zajímavé ohlédnout se za
tehdejší podivnou společenskou konstelací. Štingl soudí: "Bude nepochybně
dobré si uvědomit, že události české mediální scény zrcadlí stav společnosti,
ve které spolu žijeme." Film je společným dílem produkce K2 Pavla Štingla a
České televize. Spolupracovali na něm režiséři A. Nellis, J. Chlumský, M. Janek, P.
Nikolaev, P. Štingl, M. Tomsa a R. Vávra.
(ap)
Čtvrtek 14. 2. 2002 ČT 1 - 20.00 hodin
Francouzský polibek
Spořádaná
Američanka Kate se vydává do Francie za svým záletným milencem Charliem, který ji
po několika dnech v Paříži oznámil do telefonu, že tu právě potkal ženu svých
snů. Kate chce o svoji lásku bojovat, ale netuší, co všechno na ni v dalších
hodinách čeká. Již v letadle se setká se šarmantním, ale také dosti svérázným
podvodníkem Lukem. Tento francouzský bohém a volnomyšlenkář totiž tajně ukryje do
jejího zavazadla pašovaný náhrdelník se sazenicí vinné révy a zkomplikuje při tom
život zdrženlivé Kate i sám sobě. Jejich cesty se začnou velice často křížit
poté, co jí někdo zavazadlo ukradne...
Pátek
15. 2. 2002 NOVA - 22.25 hodin
Sigourney Weaverová - matka i oběť
vetřelců
Osud si s americkou herečkou Sigourney Weaverovou
(1949) podivně zahrál. Ačkoli se ze všech sil snaží, aby její jméno nebylo
spojováno s jediným typem rolí (naposledy jsme ji viděli v Ledové bouři), postava
astronautky Ripleyové, kterou ohrožují krvelačné vesmírné stvůry, se jí stává
osudem. K této roli se vrátila celkem čtyřikrát. Ripleyová ji provází po celou
hereckou kariéru - byl to právě film Vetřelec (1979), který jí zjednal
světovou slávu a rázem ji vymrštil mezi uznávané hollywoodské hvězdy. Je
zajímavé pozorovat, jak se měnila podoba jednotlivých příšer i samotné zacílení
hlavní hrdinky. Úvodní část natočil Ridley Scott jako vizuálně strohou poému,
jejíž děsivost neplyne z doslovného ukazování všech možných hrůz, ale naopak ze
sugestivních náznaků - vražedný nepřítel se může skrývat v bludišti chodeb,
může číhat ve skladištích či laboratořích nebo prostě za příštím rohem.
Výraznou změnu poetiky vnesl režisér druhé části (1986) James Cameron. Příběh
pojal jako velkolepý kosmický western, kde hrstka pozemšťanů s hrdinnou Ripleyovou v
čele likviduje zástupy mimozemských potvor. S těžkou zbraní v ruce a zarputilým
výrazem ve tváři svádí urputné boje se zákeřným nepřítelem. Třetí část,
režírovaná Davidem Fincherem (1992), se opět vrací k vizuálně strohému výrazu.
Nehostinné pustiny trestanecké kolonie a ponuré umělé osvětlení vytvářejí silně
pesimistickou kulisu, kde lze zvítězit jedině sebeobětováním. Ač Weaverová
věřila, že "vetřelecké" příběhy se konečně uzavřely, nakonec podlehla
přemlouvání a k Ripleyové, tentokrát uměle vyklonované, se vrátila počtvrté. Ve
filmu Vetřelec: Vzkříšení (1997) se pokusila svou hrdinku obdařit jistou
rozpolceností. Nosí v těle i cizorodé geny, vládne kromobyčejnou silou a její krev
(stejně jako krev vetřelců, z nichž jeden ji dokonce považuje za svou matku) je
žíravá. Uvědomuje si svou odlišnost. Je držena v izolaci, dokonce ji chtějí
zabít. Psychologické proměny hrdinky, která v každém ozvláštnění nabývá
potřebné přesvědčivosti, jsou vždy zajímavé. Weaverová prokázala, že i
hororová zakázka se může stát podnětným hereckým úkolem.
(jš)
Sobota 16. 2. 2002 ČT 1 - 21.35 hodin
Krev a víno
Bonvivánský obchodník s vínem Alex Gates ukradne se svým komplicem,
zkušeným kasařem Victorem, diamantový náhrdelník ze sejfu milionářské rodiny. Až
sem se dokonale promyšlený plán podařilo přesně naplnit. Potíže nastanou, když se
klenot, který ukryje v bytě, náhodou ocitne v kufru, s nímž ujede rozzuřená
manželka se svým synem. Oba lupiči dvojici pronásledují, ale získat ukradený lup
zpět je téměř nemožné...
Režie Bob Rafelson. Hrají Jack Nicholson, Michael Caine,
Stephen Dorff, Judy Davisová, Jennifer Lopezová a další.
Neděle 17. 2. 2002 ČT 1 - 23.00 hodin
Sebezničující boje za nezávislost
Životopisný film Michael Collins pojednává
o jednom z vůdců irského odboje proti Angličanům. Pro českého diváka tak odkrývá
nepříliš známé události z prvních dvou desetiletí minulého století. Režisér
Neil Jordan se snaží zůstat v rovině doložitelných faktů: protagonista, kterého
představuje Liam Neeson, je pojednán jako člověk zcela nezištný, oddaný jen své
ideji svobodného Irska, a proto připravený dosáhnout toho i terorem, pokud to nejde
jinak.
Přiblížení
dobových reálií je jistě výstižné, inscenačně zvládnuté (nechybějí ani jakoby
autentické dokumentární záběry), ale vyprávění přesto podléhá některým
stereotypům. Ať již je to vybírání svatebních šatů v okamžiku, kdy na Michaela
chystá atentát znepřátelená frakce irského hnutí, vedená příštím prezidentem
de Valerou (Alan Rickman), nebo "metafyzický" rozměr bojů o budovu parlamentu
- nejprve (1916) ji ostřelují britské jednotky, později ji musí dobývat Collins na
svých protivnících. Také téma rozpadu dosavadní irské jednoty na dva nenávidící
se tábory postrádá výraznější dramatické opracování. Ani paralela mezi
životními osudy dvou soupeřících irských vůdců - Collinse a pozdějšího
prezidenta de Valery - není vedena s potřebnou názorností, nejsou zcela objasněny
náhlé změny postojů. Původně radikální Collins se totiž změní na bezmála
"státotvorného", když jedná s anglickou delegací, zatímco vždy
smířlivý de Valera náhle upadá do maximalismu. Na druhé straně je nutno ocenit
prvky reportážnosti, zejména ve scénách, které postihují stále vypjatější
vztahy mezi Iry a Angličany. Otevřeně je pojmenováno, jak násilí plodí jen další
násilí. Režisér se vyhýbá falešným idylám.
Film Michael Collins se důstojně řadí po bok mezi díla jako
například Gandhí; dokazuje, že ani dnes nevyhasl zájem o velká společenská
dramata.
JAN JAROŠ |