7 |
|
Tipy |
|
Sobota
16. 2. 2002 Český rozhlas 2 - PRAHA - 15.04 hodin
Staří, ale dobří s Yvettou Simonovou
Významný český textař Pavel Vrba na úvod
své monografické knihy o zpěvačce Yvettě Simonové kritizuje to, že si současná
česká společnost neváží svých velkých postav populární hudby dřívějších
časů. Jako pozitivní protipříklad uvádí Ameriku a její vztah k Franku Sinatrovi.
Ve svém skromném příspěvku ke zlepšení tohoto stavu připravili publicisté Jiří
Kasal a Richard Lhotský půlhodinku s vyprávěním a písničkami technicky skvěle
vybavené zpěvačky, šarmantní dámy Yvetty Simonové, která na přání rodičů
studovala obchodní školu a zpočátku měla trošku jiné plány: Původně jsem
chtěla být učitelkou klavíru, také jsem své dvě sestřenice snažila něčemu na
klavír naučit. Tak paní Simonová zavzpomínala na své představy o budoucnosti v
raném mládí. Nakonec z ní naštěstí byla zpěvačka, která první angažmá nalezla
na operetní scéně karlínského divadla. Po mateřských povinnostech působila v
orchestrech Jiřího Procházky a poté Zdeňka Bartáka staršího. Ale hvězdné časy
Yvetty Simonové, která v avizovaném pořadu rovněž vysvětluje pravý původ svého
pseudonymu (její rodné jméno je Roubalová), nadešly až s 60. lety a s Orchestrem
Karla Vlacha, jenž byl společně s Vladimírem Dvořákem jakýmsi kmotrem tandemu,
který vytvořila s Milanem Chladilem. S ním až do jeho smrti natočila řadu
populárních písniček (O nás dvou je jedna z nejstarších a také nejznámějších)
a účinkovala v několika pravidelných televizních pořadech. Yvetta Simonová však
měla vedle toho úspěch i jako sólistka. Připomeňme skladby jako Já jsem
zamilovaná, Romantická, Šel chlapeček na procházku nebo Malá černá kočička. O
její stabilní oblibě, které se těšila zejména u konzervativně zaměřeného
publika, hovoří i několikanásobná vysoká postavení ve výročních anketách Zlatý
slavík.
(jk) |